111 C 112/2022-76 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 12. 5. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 28 824,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 259,96 Kč od 29. 11. 2017 do 1. 4. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 958,88 Kč od 29. 11. 2017 do 1. 4. 2019, úrok ve výši 16,6 % ročně z částky 28 824,46 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 28 824,46 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 29. 11. 2017, žalovaná úvěr čerpala ve výši 32 000 Kč a měla ho splatit v 72 měsíčních splátkách po 767,75 Kč počínaje dnem 26. 12. 2017, žalovaná dluh neplatila řádně, věřitel prohlásil úvěr za splatný ke dni 1. 4. 2019, žalovaná dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 9. 5. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že mezi žalovanou jako úvěrovaným (dále také„ dlužník“) a společností [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující (dále také„ [anonymizováno]“ nebo„ věřitel“) byla dne 29. 11. 2017 uzavřena písemná smlouva o úvěru (číslo smlouvy v listině nebylo uvedeno), bydliště žalované bylo označeno adresou [adresa žalované], žalovaná listinu podepsala elektronicky pomocí SignPad, výše úvěru činila částku 32 000 Kč, čerpána mohla být od 29. 11. 2017, částka měla být vyplacena na účet číslo [bankovní účet], úvěr měl být poskytnut z úvěrového účtu č. [bankovní účet], žalovaná se zavázala úvěr splatit počínaje dnem 26. 12. 2017 v 72 měsíčních anuitních splátkách po 767,75 Kč včetně pojistného ve výši 63 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 16,6 % ročně, celkem měla žalovaná zaplatit věřiteli částku 51 919,92 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit ve smlouvě výslovně uvedené poplatky a při prodlení s úhradou splátek i jiné platby, přičemž [anonymizováno] byla oprávněna prohlásit dluh za ihned splatný a požádat žalovanou o předčasné splacení. Smlouva byla uzavřena za účinnosti všeobecných produktových podmínek [anonymizováno] účinných od 1. 10. 2017. Ve smlouvě nebyly uvedeny majetkové poměry žalované a tyto nebyly uvedeny ani v žádné jiné důkazní listině. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že byl soudu předložen výpis ke dni 20. 2. 2020 a byla v něm uvedena částka konečného zůstatku 28 824,46 Kč. Kdy a v jaké výši došlo k čerpání úvěru, z výpisu nebylo zjistitelné a nebylo to zjistitelné ani z žádného jiného listinného důkazu. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že [anonymizováno] dopisem ze dne 2. 4. 2019 oznámila žalované okamžitou splatnost dluhu ve výši 31 084,42 Kč, který vznikl porušováním smluvních podmínek žalovanou, dluh byl splatný nejpozději do 16. 4. 2019. Doklad o odeslání dopisu žalované soudu předložen nebyl. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 soudu zjistil, že [anonymizováno] jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávku za žalovanou, pohledávka byla označena v příloze smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že [anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 3. 3. 2020 na adresu [adresa žalované]. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím advokáta vyzvala žalovanou k bezprostřední úhradě dluhu dopisem ze dne 31. 3. 2020, dluh činil částku 38 966,81 Kč, dopis byl žalované odeslán poštou dne 1. 4. 2020 na adresu [adresa žalované] adresu [adresa], což soud zjistil z poštovního podacího archu. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle níž se věřitel zavázal žalované převodem na její účet č. [bankovní účet] vyplatit nejdříve ke dni 29. 11. 2017 částku 32 000 Kč a žalovaná se zavázala částku splácet počínaje dnem 26. 12. 2017 v 72 měsíčních anuitních splátkách po 767,75 Kč včetně pojistného ve výši 63 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 16,6 % ročně, celkem měla žalovaná zaplatit věřiteli částku 51 919,92 Kč. Výplata úvěru nebyla doložena, výpisem z účtu č. [bankovní účet] žalobkyně pouze doložila zůstatek na účtu ke dni 20. 2. 2020 Smlouvou ze dne 18. 2. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem jako postupitelem žalobkyni jako postupníkovi, identifikace pohledávky byla obsažena v příloze smlouvy. Věřitel dopisem ze dne 28. 2. 2020 oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Oznámení bylo odesláno dne 3. 3. 2020 na smluvní adresu žalované, předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 1. 4. 2020 na dvě adresy, obě odlišné od smluvní adresy žalované. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Smlouva o úvěru je smluvním typem tzv. konsensuálního charakteru - to znamená, že předmětná smlouva je sjednána již samotným uzavřením dohody o poskytnutí peněžních prostředků, a ne jejich reálným poskytnutím. Žalobou uplatněný nárok na vrácení úvěrových prostředků by však byl důvodný, pokud by úvěr byl vyplacen. Z listinných důkazů nebylo zjištěno, že žalované byla z prostředků věřitele zaslána na účet částka ve výši 32 000 Kč, tudíž nebylo prokázáno, že peníze byly žalované vyplaceny. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, 142a odst. 1 o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.