111 C 145/2022-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 5. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplatit částku 16 861 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaná byla nájemcem bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [obec], [obec] na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 9. 2016, nájem zanikl dne 30. 4. 2018 uplynutím doby určité, žalovaná byt předala zpět žalobkyni dne 10. 5. 2018, žalovanou částku tvoří cena spotřebovaných služeb za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2018 ve výši 2 047 Kč splatná ke dni 31. 7. 2019 a nájemné za měsíce únor až duben 2018 v celkové výši 14 814 Kč, kdy částky byly splatná vždy k poslednímu dni daného měsíce, žalovaná dluh písemně uznala dne 10. 5. 2018, dluh nezaplatila, o zaplacení dluhu žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne 9. 11. 2021, dluh nebyl dosud zaplacen. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k prvnímu jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, zásilka s předvoláním spolu s žalobou jí byla doručena dne 12. 9. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučný vlastník pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba [adresa]. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 9. 2016 soud zjistil, že byla písemně uzavřena mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, nájem byl sjednán k bytu [číslo] v domě [adresa] na ul. [obec] v [obec] (dále také jen„ byt“), nájem byl sjednán na dobu určitou do 1. 10. 2016 s tím, že ustanovení § 2285 občanského zákoníku o obnovení nájemního vztahu po uplynutí doby nájmu se nepoužije. Na základě písemných dodatků k nájemní smlouvě podepsaných účastníky dne 22. 12. 2016, dne 30. 3. 2017, dne 27. 9. 2017, dne 21. 12. 2017, dne 31. 1. 2018, dne 28. 2. 2018 a dne 29. 3. 2018 byla doba nájmu vždy nově sjednána a to až do 30. 4. 2018. Splatnost nájemného a plnění poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu byla dohodnuta nejpozději do posledního kalendářního dne příslušného měsíce. Z evidenčního listu pro výpočet měsíčních úhrad z bytu a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu soud zjistil, že označený byt užívala pouze žalovaná. Měsíční přepis úhrad činil s účinností od 1. 10. 2017 částku 5 408 Kč, z toho čisté nájemné byla částka 4 938 Kč. Z vyúčtování služeb bylo zjištěno, že v období od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2018 byly v bytě spotřebovány služby v hodnotě částky 2 492 Kč, v daném období žalovaná na předepsaných zálohách měla zaplatit částku 1 880 Kč, žalobkyně požadovala dluh ve výši částky 2 047 Kč. Splatnost nedoplatku na službách byla ve vyúčtování stanovena na den 31. 7. 2019. Z listiny nazvané uznání dluhu soud zjistil, že žalovaná dne 10. 5. 2018 písemně uznala existenci dluhu vůči žalobkyni ve výši 21 632 Kč z důvodu nezaplaceného nájemného, záloh na služby a vyúčtování služeb za dobu od února 2018 do dubna 2018, přílohou uznání byl opis karty úhrad za dobu od ledna 2017 do dubna 2018. Z výzvy k zaplacení ze dne 9. 11. 2021 a dokladu o doručení soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 16 861 Kč a to do 7 dnů od doručení výzvy, ke kterému došlo dne 15. 11. 2018 uložením zásilky na poště, pro případ nezaplacení byla žalovaná poučena, že bude podána soudní žaloba. 4. Shora zjištěný skutkový stav byl právně posouzen dle § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako závazek vzniklý ze smlouvy o nájmu bytu. Za užívání bytu za dobu trvání nájmu byla žalovaná jako nájemce povinna žalobkyni jako pronajímateli platit nájemné a služby. Existující dluh byl utvrzen jednáním žalované dle § 2053 o. z., dle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud proto žalované tímto rozsudkem uložil zaplatit dlužnou částku v žalované výši a to včetně příslušenství. Nárok na příslušenství pohledávky byl žalobkyni přiznán v podobě úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z., jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná, která byla procesně neúspěšná, je povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva v celkové výši 8 550 Kč. Částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta ve výši 5 340 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby), kdy dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) činila odměna za každý úkon právní služby částku 1 780 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta podle § 13 a. t. za tři úkony právní služby vždy po 300 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč, a náhradou 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 1 310 Kč.