111 C 250/2022-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 1 616 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 316 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 3. 11. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněná tvrzením, že žalovaný je vlastníkem vozidla, které nemělo v určitém období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný tak dluží částku příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem vozidla bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a částku 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba a předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 22. 8. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z účasti u jednání se žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státní příslušník [země], byl v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Tato konkludentní volba soudu, neboli podřízení se příslušnosti, převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 6. 1981 ve věci C -150/80 Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi, body 9–11; srov. také DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář, C. H. Beck, 2009, s. 2965). Jelikož žalovaný se k žalobě nevyjádřil a pravomoc soudu tak nebylo možno opřít o ustanovení článku 26 nařízení Brusel I bis, soud byl oprávněn přezkoumat svou mezinárodní příslušnost. Jelikož nešlo o případ výlučné příslušnosti dle článku 26 Nařízení, nešlo ani o obligatorní příslušnost ve věcech pojistných (žalovaný nebyl pojistník ani pojištěný), ve věcech spotřebitelských smluv a ve věcech individuálních pracovních smluv a nešlo ani o případ volby soudu, aplikoval soud obecné ustanovení v článku 4 Nařízení, dle něhož nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Ohledně použitelného právního řádu soud aplikoval také unijní právo v podobě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II.), protože tím, že nebyla splněna zákonná povinnost (sjednání povinného ručení), dopustil se vlastník či provozovatel vozidla civilního deliktu. Dle článku 4 odst. 1 Nařízení Řím II. je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla. V řízení byl tedy použit český právní řád. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a rovněž vyžádanými soudem a zjistil následující skutkový stav. Dne 18. 9. 2019 vyhotovila žalobkyně výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla [registrační značka], [VIN kód], v níž vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 1 316 Kč na příspěvku a částky 300 Kč na nákladech uplatnění ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy s odůvodněním, že k označenému vozidlu, jehož je žalovaný vlastníkem nebo provozovatelem, nebylo v době od 17. 4. 2019 do 14. 5. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy povinné ručení. Výzva byla odeslána žalovanému na adresu trvalého bydliště dne 18. 9. 2019 a doručena vhozením do schránky. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku upomínkou ze dne 20. 11. 2019, 22. 1. 2020 a 1. 11. 2021. Naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2022 odeslanou na adresu bydliště žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec], dne 21. 1. 2022. Z registru vozidel soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla v době, kdy nebylo pojištěno, byl žalovaný. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu stíhá ve dle § 3 odst. 2 zákona vlastníka tuzemského vozidla nebo řidiče cizozemského vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla, přičemž zákonnou povinnost pojistit vozidlo pro účely provozu na pozemních komunikacích nesplnil. Dle § 4 odst. 1, 2 a), b) zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti, leda bylo vozidlo odcizeno. Přitom se má za to, že vlastníkem vozidla je osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, a provozovatelem osoba zapsaná v tomto registru jako provozovatel. Vedle příspěvku má žalobkyně v souladu dle § 4 odst. 4 zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odstavců 6 a 7 téhož zákonného ustanovení jsou příspěvek a náklady splatné na základě výzvy žalobkyně, a to ve lhůtě v trvání nejméně 30 dní od doručení výzvy. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel a výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 cm³ do 1 850 cm³ byla 47 Kč, příspěvek tak činil 1 316 Kč (denní sazba 47 Kč x 28 dnů). Výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činila 300 Kč. Žalobkyně ve dle § 4 odst. 6, 7 zákona vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů na uplatnění práva a žalovanému určila 30denní lhůtu splatnosti plynoucí od doručení písemné výzvy. Výzva byla žalovanému doručena. Dle § 1970 občanského zákoníku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vždy k prvnímu dni prodlení, žalobkyně požadovala úrok od 3. 11. 2019, kdy žalovaný byl již nepochybně v prodlení s úhradou dlužného příspěvku, neboť k tomuto datu uplynulo více jak 30 dnů od doručení zákonné výzvy. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které na uplatnění svého práva účelně vynaložila v celkové výši 1 489 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 189 Kč.