111 C 26/2022-61 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplatit částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 30. 12. 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem v částce 1 020 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 500 Kč s odůvodněním, že dne 29. 9. 2017 uzavřela společnost [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] (dále také jen„ věřitel“) s žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku věřiteli splatit, na svůj dluh nic nezaplatil, vznikla mu tak povinnost k úhradě úroku z prodlení a nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením v celkové výši 500 Kč, pohledávka byla dne 20. 12. 2019 postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO], která ji dne 20. 12. 2019 postoupila žalobkyni, žalovaný nic nezaplatil, nereagoval ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne 14. 2. 2022 do vlastních rukou žalovaného náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z listiny o smlouvě o revolvingovém úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] jako úvěrující měla s žalovaným jako úvěrovaným klientem uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru a to dne 29. 9. 2017, dle této se věřitel zavázal žalovanému převodem na účet, jehož číslo ve smlouvě uvedeno nebylo, vyplatit úvěr do výše úvěrového rámce dohodnutého ve výši 35 000 Kč. K čerpání úvěru mělo dojít postupem upraveným v obchodních podmínkách věřitele, peníze měly být převedeny na bankovní účet žalovaného, který měl sdělit při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace na webových stránkách věřitele nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. Úrok byl sjednán ve výši 8,5 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podmínky čerpání a splácení úvěru měly být podrobně upraveny v obchodních podmínkách věřitele. Soudu předložená listina nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným jako podepisující osobou. V předložené smlouvě nebyl na straně žalovaného uveden ani kód, jehož vytvoření smlouva v rámci smluvních podmínek upravovala. Z obchodních podmínek věřitele účinných od 1. 12. 2016 soud zjistil, že proces uzavření smlouvy byl obsažen v článcích 4.1. až 4.11 podmínek, k uzavření smlouvy došlo akceptací návrhu smlouvy zaslané věřitelem žalovanému v rámci webových stránek věřitele, akceptace návrhu měla být žalovaným podepsána unikátním identifikačním kódem zaslaným věřitelem žalovanému jako sms na mobilní telefon. K akceptaci mohlo dojít také odesláním sms zprávy z mobilního telefonu žalovaného se smluvně dohodnutým textem na smluvně určené telefonní číslo věřitele (článek 4.8. podmínek). Čerpání úvěru bylo upraveno v článku 9.4. podmínek. V tomto článku podmínek a ve smlouvě samotné (v článku III. smlouvy) bylo čerpání úvěru upraveno tak, že žádost o čerpání peněžních prostředků v rámci úvěrového limitu měl podat klient (žalovaný) prostřednictvím webových stránek nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele. Žádost o čerpání peněžních prostředků schvaloval věřitel, který ji mohl ze smluvně definovaných důvodů odmítnout (v případě, že bylo vůči klientovi zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek klienta nebo jeho hrozící úpadek a způsob jeho řešení, v případě, že je klient v prodlení s plněním povinností vůči věřiteli, v případě, že došlo k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace klienta oproti stavu v době uzavření smlouvy nebo v případě, že povinnost věřitele odmítnout čerpání úvěru vyplyne z příslušných právních předpisů, rovněž tehdy, přesahuje-li požadovaná částka čerpání spolu s již čerpanými a nesplacenými peněžními prostředky úvěrový limit). V případě, že věřitel schválil žádost klienta o čerpání, oznámil to klientovi prostřednictvím sms zprávy nebo emailem. Neobdržel-li klient zprávu, že žádost byla schválena do pěti pracovních dnů od data žádosti o čerpání, žádost se považovala za zamítnutou. Z informační tabulky soud zjistil, že obsahuje číslo účtu, žalovaným však tato listina nebyla nijak autorizována. Z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že informaci o účtu žalovaného také neobsahuje a není žalovaným také nijak autorizován. Z žalobkyní předložené informační tabulky soud zjistil, že obsahuje jméno, příjmení, rodné číslo, telefonní číslo a email žalovaného, číslo smlouvy a také číslo účtu [bankovní účet], žalovaným však tato listina nebyla nijak autorizována. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 29. 9. 2017 byla z účtu společnosti [právnická osoba] odepsaná částka 6 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Z první žalobkyní předložené postupní smlouvy bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupník uzavřela se společností [právnická osoba] jako postupitelem dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, příloha s postoupenými pohledávkami byla ke smlouvě přiložena, pohledávka za žalovaným v ní byla uvedena. Z druhé žalobkyní předložené postupní smlouvy bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel uzavřela se společností žalobkyně jako postupníkem dne 9. 6. 2020 (datum podpisu smlouvy později se podepsaným účastníkem) smlouvu o postoupení pohledávek, součástí této smlouvy příloha postoupených pohledávek již nebyla, resp. nebyla soudu předložena. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně dopisem ze dne 6. 5. 2020 žalovanému oznámila postoupení pohledávky věřitele [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno]. Oznámení o postoupení vyhotovené původním věřitelem soudu předloženo nebylo. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k plnění prostřednictvím zástupce žalobkyně dopisem ze dne 6. 5. 2020 s poučením o možnosti podání žaloby v případě nezaplacení dluhu do tří dnů v požadované výši 8 626,88 Kč a náklady řízení. Odeslání předžalobní výzvy a oznámení o postoupení na adresu žalovaného žalobkyně prokázala podacím lístkem pošty ze dne 15. 5. 2020. 4. Žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takový nárok však nevznikl žalobkyni, protože tato nebyla v řízení nadána aktivní věcnou legitimací, neboť neprokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Bylo na žalobkyni, aby svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. prokázala, buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky, přičemž je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. Žalobkyně svou legitimaci odvozovala z postupních smluv uzavřených dle § 1879 o. z. Pouze v první postupní smlouvě byla identifikace tvrzené pohledávky za žalovaným obsažena, ve druhé následující již ne. Oznámení o postoupení vyhotovené původním věřitelem soudu předloženo nebylo. Neprokázání kteréhokoliv z článků řetězu tvrzených jednotlivých postoupení pohledávky, má za následek, že nelze mít za prokázáno postoupení pohledávky na následující postupníky, neboť prokázaný řetěz postoupení byl přetržen a není možno dospět k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která o sobě tvrdí, že je posledním postupníkem v této řadě. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) negativně, protože procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.