111 C 30/2022-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku 3 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 21. 3. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 16. 5. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný cestoval linkami hromadné dopravy provozované žalobkyní, aniž by zaplatil stanovené jízdné a po provedené přepravní kontrole mu byla uložena povinnost zaplatit přirážku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný cestoval dne 5. 3. 2018 autobusem [číslo] dne 30. 4. 2019 trolejbusem [číslo] šlo o linky patřící žalobkyni. V průběhu přeprav byl kontrolován přepravním revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O kontrole byly sepsány dohody s cestujícím [číslo] [číslo]. Totožnost žalovaného byla při kontrolách zjištěna z jeho průkazu totožnosti, záznamy o kontrole žalovaný podepsal. Žalovaný na místě neuhradil jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému, která byla stanovena částkou 1 500 Kč za každou jízdu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 18. 6. 2021, jenž byl žalovanému odeslán poštou dne 21. 6. 2021. 4. Skutkový stav soud právně posoudil dle § 2550 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek žalobkyně, došlo mezi nimi ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaný nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po něm částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a to za každou neoprávněnou jízdu. Zákon o dráhách byl použit vzhledem k vymezení předmětu úpravy uvedeného v § 1 odst. 1 citovaného zákona, dle něhož zákon upravuje provozování kromě na dráhách železničních, tramvajových a lanových, i na dráhách trolejbusových. Dle § 2053 o. z. došlo u každé jízdy ze strany žalovaného současně k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaný se zavázal dluh zaplatit. Právní jednání žalovaného tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Protože žalovaný existenci dluhu v řízení nepopíral, dosud pohledávku nezaplatil a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, než plněním závazku, byla mu tímto rozsudkem povinnost k úhradě dluhu uložena. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni žalovanou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se s úhradou dluhu ocitl v prodlení po uplynutí 15 dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaný, který ve věci nebyl procesně úspěšný, je povinen zaplatit žalobkyni náklady, které účelně vynaložila na uplatnění svého práva. Celková částka 600 Kč je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a částkou dvakrát 100 Kč, jakožto paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a to za výzvu k plnění a sepis žaloby.