112 C 366/2021-65 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč s obchodním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč s odůvodněním, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o povoleném debetu, dle které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet se sjednaným úrokem 21,9 % ročně, včetně poplatků. Žalovaný své povinnosti nesplnil, a proto došlo [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky a pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla původním věřitelem postoupena nejprve [právnická osoba] a.s. a následně smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum] žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, včetně kapitalizovaného smluvního úroku od [datum] do [datum] ve výši 1 121,04 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonných úroků z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádři. 3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, dle které se banka zavázala poskytovat žalovanému za dohodnutých podmínek služby, zejména vedení běžného účtu č. [bankovní účet], spořicího účtu, přímé bankovnictví a debetní kartu, přičemž následně dne [datum] byla sjednána smlouva o povoleném debetu na běžném účtu č. [bankovní účet], dle které povolený debet činil 9 000 Kč, úroková sazba 21,9 %, a dále byla sjednány poplatky za upomínky a za správu běžného účtu. Žalovaný se zavázal vrátit bance prostředky poskytnuté formou povoleného debetu a uhradit sjednané úroky, přičemž byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet kdykoli po dobu účinnosti smlouvy s tím, že celkový povolený debet na běžném účtu nesmí přesáhnout celkovou výši povoleného debetu. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil ustanovení smlouvy, banka dopisem ze dne [datum] prohlásila již vyčerpanou částku úvěru za okamžitě splatnou, ukončila oprávnění žalovaného čerpat úvěr, přičemž vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 16 004,24 Kč. Skutečnost, že byl úvěr přečerpán, vyplývá z úvěrové historie smlouvy, resp. z výpisu z osobního účtu žalovaného, kdy žalovaný již v září 2020 byl s úhradou splácení povoleného debetu v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] postoupila [právnická osoba] pohledávku za žalovaným z této smlouvy [právnická osoba] a.s., o čemž byl žalovaný informován dopisem banky ze dne [datum] a byl vyzván k úhradě této dlužné částky z povoleného debetu na běžném účtu novému věřiteli a následně [právnická osoba] a.s. postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. ý. 2021 a o této skutečnosti byl žalovaný rovněž informován doporučeným dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy uzavřené mezi ním a [právnická osoba], kterým byl žalovanému poskytnut úvěr a byl zesplatněn ke dni [datum] s tím, že dluh včetně příslušenství a nákladů činí 15 101,52 Kč. 5. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu žalovaného, čímž byl žalovanému poskytnut úvěr ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky až do výše 9 000 Kč a ten se je zavázal splácet dle sjednaných smluvních podmínek spolu s úrokem 21,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že však svou povinnost neplnil, banka úvěr zesplatnila, přičemž pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy postoupila banka [právnická osoba], a.s. a tato ji postoupila žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný úvěr řádně splatil, a tudíž je požadavek žalobkyně na vrácení poskytnutého úvěru ve výši 9 000 Kč zcela opodstatněný. Pokud však jde o požadované úroky z úvěru, soud žalobě vyhovět nemohl, a to s ohledem na novelu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když vztah mezi účastníky je právě tímto spotřebitelským úvěrem. Novela citovaného zákona provedená zákonem č. 186/2020 Sb., pokud jde o požadované úroky, v § 122 odst. 4 stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Vzhledem k tomu, že se dlužník dostal do prodlení s plněním svých povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru po dni nabytí účinnosti této novely, tj. po [datum], není možno přiznat obchodní úrok ve sjednané výši, ale 21,9 % ročně, ale pouze tento úrok ve výši zákonné sazby, která činila za dobu, po kterou je úrok požadován, tj. od [datum] nadále 8,25 % ročně. Z tohoto důvodu byl obchodní úrok přiznán ve výši 8,25 % ročně, a to v kapitalizované výši za dobu od [datum] do [datum] z částky 9 000 Kč, což činí 65 Kč a v této výši od [datum] do zaplacení. Dále z důvodu prodlení žalovaného byl žalobkyni přiznán také zákonný úrok z prodlení, na který má právo podle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení. V rozsahu rozdílu mezi požadovaným a přiznaným obchodním úrokem soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, jejíž procesní neúspěch byl s ohledem na předmět řízení jen nepatrný (procesním neúspěchem žalobkyně je zamítnutí žaloby o část smluvních úroků) náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 2 089 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Toto řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou (tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) ve smyslu ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění po novele č. 120/2014 Sb. Náklady žalobkyně tedy v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1, 5 advokátního tarifu, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby po 200 Kč včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH z částky 900 Kč, což činí 189 Kč.