112 C 374/2021-18 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně přiznání výživného manželky v částce 11 000 Kč měsíčně od podání žaloby. Žalobu odůvodnila tvrzením, že manželství účastníků trvá, avšak tito žijí od dubna 2021 odděleně z důvodu mimomanželského poměru žalovaného. Manželka je vedena na úřadu práce a pobírá podporu v nezaměstnanosti v částce 6 288 Kč. Manžel jí na výživné přispívá částkou 6 000 Kč měsíčně a dále platí 1 000 Kč na penzijní připojištění, které je určeno pro nejmladšího syna. Ze svého příjmu žalobkyně hradí nájemné v částce 5 568 Kč a další poplatky ve výši cca 2 200 Kč měsíčně. Žalovaný dosahuje příjmu až 35 000 Kč a kromě žalobkyně nemá jinou vyživovací povinnost. Trvala na tom, že vztah žalovaného s jinou ženou trvá již od ledna 2021 a synové účastníků jej v důsledku toho odstěhovali k jeho matce. 2. Žalovaný byl ochoten hradit na výživu žalobkyně částku 7 000 Kč, kterou jí platí pravidelně. Nepovažuje za odůvodněné výdaje žalobkyně na telefon, služby [příjmení], penzijní připojištění a poplatek za odpady. Jeho příjem činí 27 313 Kč čistého a z něj hradí náklady na bydlení u přítelkyně a také částečně vypomáhá své nemocné 83leté matce, u níž má trvalé bydliště. Dle něj je částka 7 000 Kč adekvátní jeho příjmům i nákladům na jeho živobytí i zdravotní péči. Popřel, že by krize manželství byla způsobena mimomanželským poměrem, žalovaný společnou domácnost neopustil, ale byl vystěhován manželkou pouze s osobními věcmi. 3. Z oddacího listu a z výpovědi žalobkyně má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a jako manželé žili ve společné domácnosti do dubna 2021, přičemž žalovaný má po celou dobu hlášeno trvalé bydliště u své matky. Společně hospodaření účastníků probíhalo tak, že žalobkyně ze svého účtu hradila veškeré náklady na bydlení a žalovaný jí přispíval z výplaty částku 6 000 Kč na domácnost a 1 000 Kč jí hradil penzijní pojištění ve prospěch její osoby. Žalobkyně byla do konce června 2021 zaměstnána u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] jako vrátná a pracovní poměr byl ukončen uplynutím doby určité. K prodloužení pracovního poměru nedošlo, neboť zaměstnavatel dal přednost osobám se zdravotním postižením. Žalobkyně má lehčí zdravotní omezení, neboť po operaci karpálů nemůže vykonávat práce vyžadující drobnou motoriku, nemůže pracovat ani jako uklízečka, popř. šička. Je schopna pracovat pouze u ochranné služby. Nebyla dosud úspěšná v získání zaměstnání nabídnutého úřadem práce, u něhož je evidována, přičemž pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 6 288 Kč, a to až do května 2022. Rovněž pobírá příspěvek na bydlení, který jí byl přiznán od září 2021 částkou 4 500 Kč měsíčně. Žalovaný jí přispívá částkou 6 000 Kč a 1 000 Kč na úhradu penzijního připojištění. Žalobkyně bydlí sama v domácnosti, nemá žádné vyživovací povinnosti, ani zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem. Žalobkyně hradí nájemné ve výši 5 568 Kč, zálohy na plyn 190 Kč, elektřinu 970 Kč, rozhlasový a televizní poplatek 180 Kč, poplatky za odvoz odpadu 336 Kč půlročně, pojištění bytu 459 Kč čtvrtletně, služby [příjmení] 540 Kč měsíčně a penzijní pojištění 1 000 Kč. Nevlastní žádné nemovitosti, má naspořeno pouze na svůj pohřeb. Výše výdajů žalobkyně v souvislosti s jejím bydlením a dalšími náklady byly prokázány také doklady o platbách SIPO a výpisem z účtu žalobkyně u [právnická osoba] za měsíc červen 2021. 4. Ze sdělení Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec], má soud za prokázáno, že žalobkyně je v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] dosud. Rozhodný výdělek u posledního zaměstnavatele činil 13 972 Kč. Žalobkyni byla poskytnuta startovací podpora v nezaměstnanosti ve výši 9 082 Kč po dobu dvou měsíců, po dobu dalších dvou měsíců ve výši 9 686 Kč a od listopadu 2021 nadále ve výši 6 288 Kč. Byly vydány dvě doporučenky u potencionálních zaměstnavatelů. Žalobkyně má u úřadu práce evidováno zdravotní omezení. 5. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného spol. [právnická osoba] se sídlem v [obec] soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od prosince 2020 do listopadu 2021 činil 27 348 Kč. 6. Z výpovědi žalovaného má soud za prokázáno, že od dubna 2021 bydlí u přítelkyně, avšak trvalé bydliště má hlášeno u své matky, které přispívá na bydlení částkou 3 500 Kč měsíčně, a to již od srpna 2018 poté, co zemřel jeho otec, a také platí pojištění bytu ve výši 1 500 Kč ročně. Jeho matka, která je starobní důchodkyní s důchodem až 13 000 Kč měsíčně, hradí polovinu nákladů na bydlení. Žalovaný přispívá své přítelkyni částkou 5 000 Kč měsíčně, která je určena na bydlení i na společnou stravu. Není mu známo, jaké jsou výdaje žalobkyně na bydlení, ani, kdo je vlastníkem bytu. Kromě výdělku z pracovního poměru jiný příjem nemá. Žalovaný si hradí životní pojištění 345 Kč měsíčně, důchodové spoření 600 Kč měsíčně a dále pojištění pro syna 451 Kč s tím, že za něj syn hradí telefonní poplatky. Dále si spoří 2 600 Kč měsíčně, přičemž se jedná o investice do firmy sídlící v Lucembursku. Není mu znám aktuální stav tohoto spoření, vše je možno zjistit přes aplikaci na internetu. Jiné pravidelné výdaje žalovaný nemá. Jeho zdravotní stav je dobrý. 7. Podle ust. § 697 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejně hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou manželé, jejich manželství trvá, avšak od dubna 2021 společně nehospodaří a žijí odděleně. Je tedy na místě stanovit výživné ve prospěch žalobkyně s tím, že soud při rozhodování vycházel z ust. § 913 odst. 1 o. z. z toho, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného, tedy žalobkyně, a její majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného, tedy žalovaného. Žalobkyně je z důvodu nepříznivého zdravotního stavu bez pravidelného pracovního poměru, řádně plní povinnosti uchazeče o zaměstnání a je nyní odkázána na podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky. [příjmení] bylo dosaženo stavu, kdy hmotná a životní úroveň obou manželů bude zásadně stejná, má soud za to, že je namístě přiznat žalobkyni výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně, které s jejími dalšími příjmy, a to podporou v nezaměstnanosti a příspěvkem na bydlení, zajistí příjem žalobkyně v rozsahu cca 18 788 Kč, z něhož bude schopna pokrýt své nezbytné potřeby, zejména náklady na bydlení včetně inkasa, jakož i další výdaje na pojištění bytu, odvoz odpadů i platby za [příjmení] a na důchodové připojištění, které soud považuje za opodstatněné a které činí cca 9 000 Kč. Žalovaný má k dispozici výdělek v částce 27 348 Kč a z něj hradí na bydlení a obživu 5 000 Kč měsíčně, přispívá své matce částkou 3 500 Kč měsíčně a také soud zohlednil platby na jeho životní pojištění a důchodové spoření a pojištění syna v celkové výši cca 1 395 Kč. Pokud žalovaný vynakládá částku 2 600 Kč jako investiční spoření, tuto soud nepovažuje za nezbytný výdaj a proto k ní nepřihlížel při hodnocení výdajové stránky žalovaného. Naopak toto spoření nepochybně generuje žalovanému zisk. Žalovaný tak má po odpočtení nezbytných výdajů k dispozici částku 17 500 Kč a z ní je schopen hradit na výživu žalobkyně částku 8 000 Kč, která zajistí žalobkyni stejnou životní úroveň jako má žalovaný. Žalobkyni proto byla přiznána od podání žaloby, tj. od [datum] nadále částka 8 000 Kč, kterou je žalovaný povinen hradit vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce s ohledem na jeho výplatní termín. Žalovaný po celou dobu odděleného soužití přispívá žalobkyni částku 7 000 Kč, byť žalobkyně namítala, že částka 1 000 Kč na penzijní připojištění je určena pro syna, avšak soud má za to, že i tuto částku je nutno zohlednit a považovat ji za plnění vyživovací povinnosti žalovaným v širším rozsahu, neboť toto pojištění je vedeno ve prospěch a na jméno žalobkyně a tato s ním může disponovat. Soud proto vyčíslil dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum], které činí 1 266 Kč (jedná se o alikvótní část výživného za 8 dnů měsíce listopadu 2021 při denní částce 33,3 Kč z částky 1 000 Kč, které žalovaný neuhradil v uvedeném období, když zaplatil za tento měsíc 7 000 Kč, nikoli soudem stanovených 8 000 Kč, a dále o dlužné výživné 1 000 Kč za měsíc prosinec 2021). Toto dlužné výživné spolu s výživným splatným do doručení rozsudku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení rozsudku (§ 162 odst. 1 a § 160 odst. 4 o. s. ř.). 9. Ve zbývající části, tj. v rozsahu výživného o dalších 3 000 Kč měsíčně od [datum] nadále soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně, která měla ve věci převážný procesní úspěch, žádné náklady řízení nepožadovala. 11. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 5