112 C 8/2022-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 2 025 Kč s úroky z prodlení v kapitalizované výši 147,16 Kč představující neuhrazené poplatky za držení televizního přijímače za 15 měsíců (červenec 2020 až září 2021) při měsíční částce 135 Kč. Žalovaná tyto poplatky neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně. 2. Opatrovník žalované namítal, že žalovaná je v tomto sporu slabší stranou, jde o osobu vysokého věku a je třeba vynaložit veškeré úsilí, aby bylo zjištěno její skutečné stanovisko. Žalovaná měla poplatkovou povinnost již od roku 2006 a žalovaným obdobím je pouze období od 7/ 2020 do 9/ 2021. Je nutno zkoumat, zda žalovaná v uvedeném období skutečně měla televizní přijímač, zda v bytě bydlela či zda jí nelze odhlášení televize spravedlivě přičítat např. s ohledem na věk nebo zdravotní stav. 3. K námitkám opatrovníka žalované žalobkyně uvedla, že to byla žalovaná, kdo měl povinnost oznámit žalobkyni jakékoli změny ohledně údajů, popř. měla povinnost se odhlásit v případě, kdy by dle jeho subjektivního názoru přestala mít povinnost platit televizní poplatek, např. z důvodu přestěhování či absence televizního přijímače. Žalobkyně však žádnou odhlášku žalované neeviduje a neeviduje ani změnu adresy pro doručování. Jestliže se tedy žalovaná neodhlásila z evidence poplatníků z důvodů specifikovaných v zákoně, konkrétně v § 8, pak do doby odhlášení zůstává poplatníkem a svědčí jí zákonná povinnost hradit televizní poplatek. I kdyby žalovaná nevyužívala služeb poskytovaných žalobkyní, toto nemá vliv na její platební povinnost. Povinnost hradit poplatky je osobního charakteru a není vázána k místu bydliště či vlastnictví, držení nebo užívání televizního přijímače. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], kterou si převzala, nijak se s žalobkyní nekontaktovala, aby případně předešla soudnímu řízení, z tohoto důvodu setrvává na žalobě. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná se v září 2006 u České pošty s.p. přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků jako držitel televizního přijímače. Od tohoto dne jí vznikla povinnost hradit televizní poplatky ve výši stanovené zákonem, avšak na tyto poplatky neuhradila ničeho v měsících červenci 2020 až září 2021. Za uvedené období jí vznikl dluh ve výši 2 025 Kč a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 2 025 Kč předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž součástí je i výpis detailu dluhu žalované na těchto poplatcích. Upomínka byla žalované zaslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a byla žalované doručena do vlastních rukou dne [datum]. 5. Soud žalobě vyhověl, neboť žalovaná jako fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku. Tento poplatek je povinna platit provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby, a to nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 1, 2 citovaného zákona). Soud se ztotožňuje s argumentací žalobkyně o tom, že poplatníkem televizního poplatku je osoba, která vlastní televizní přijímač a sama se nahlásí do evidence poplatníků, což žalovaná splnila. Její poplatková povinnost dle výše uvedeného zákona trvá mj. až do doby, kdy se poplatník z evidence odhlásí (§ 8 odst. 8), a to konkrétně z důvodů specifikovaných v zákoně, popř. fyzická osoba může přestat být účastníkem televizního poplatku v případě, že u ní nastanou účinky osvobození od jeho placení, přičemž tyto okolnosti je povinen poplatník oznámit do 15 dnů ode dne jeho vzniku. V řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se žalovaná řádně odhlásila z evidence poplatníků z důvodů uvedených v citovaném zákoně, popř. že by prokázala a osvědčila, že je osvobozena od placení poplatků, tak jak je specifikováno v § 4 citovaného zákona. Ze všech těchto důvodů soud má za to, že poplatková povinnost žalované jako poplatníka televizních poplatků přetrvává. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná svou poplatkovou povinnost v měsících, které jsou předmětem žaloby, splnila a žalobkyni tak dluží za výše uvedené měsíce celkovou částku 2 025 Kč (tj. za 15 měsíců po 135 Kč). Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 025 Kč včetně úroků z prodlení v kapitalizované výši 147,16 Kč. Na úroky z prodlení má žalobkyně nárok podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky žalobkyni přísluší vždy od 16. dne kalendářního měsíce, za který nebyl poplatek uhrazen, s ohledem na zákonem stanovenou splatnost poplatků, do dne sepisu žaloby [datum], neboť za další období žalobkyně úroky z prodlení nepožadovala. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění, náklady řízení ve výši 1 126 Kč k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní služby ve výši 400 Kč dle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za převzetí zastoupení a sepis žaloby po 200 Kč včetně 2 režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 126 Kč. Soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. tedy že by procesně úspěšné žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení z důvodu zvláštního zřetele hodných, neboť s ohledem na to, že žalovaná je neznámého pobytu, soudu se nepodařilo zjistit její osobní a majetkové poměry, které by odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni. Pouhý vysoký věk nemůže být důvodem pro odepření náhrady nákladů řízení žalobkyni.