116 C 222/2022-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 6 404,39 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum], a to ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 34 070 Kč od [datum] do [datum]. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. V důsledku prodlení splněním dluhu žalobce oznámil žalovanému zesplatnění dne [datum] Smluvní pokuta byla upravena v článku 6.5 smlouvy. V předmětné věci dne [datum] rozhodl Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, pod čj. [číslo jednací] a mj. zavázal žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 7 597,61 Kč, tj. z jistiny 34 070 Kč do [datum]. Pro následující období o smluvní pokutě nebylo rozhodnuto. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se nedostavil, soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 4. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] a žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. V návrhu smlouvy je žalovaný idenfitikován osobními údaji, jakékoliv informace o majetkových poměrech žalovaného z návrhu smlouvy o úvěru nevyplývají. Povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu je zakotvena přímo ve smlouvě, a to v článku 6.5, přičemž výše pokuty činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, a to předžalobní upomínkou ze dne [datum] odeslanou téhož dne na korespondenční adresu žalovaného. K okamžité úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dne [datum] O nároku žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání sp. zn. 106 C 316/2018 ze dne 19. 2. 2019, který nabyl právní moci dne [datum]. V tomto rozhodnutí byl žalovaný zavázán k úhradě smluvní pokuty ve výši 7 597,61 Kč, a to z jistiny 34 070 Kč do [datum] ve výši 0,1 % denně. 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byla žalobkyně povinna s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v samotné žalobě žádným způsobem netvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž tato skutečnost rovněž nevyplývá z předložených listinných důkazů. Ve vztahu k úvěruschopnosti bylo právnímu zástupci žalobkyně poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., tedy aby doplnil svá tvrzení v tom ohledu, jakým konkrétním způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a následně nabídl soudu důkazy k prokázání svého tvrzení. Právní zástupce žalobkyně požadoval poskytnutí lhůty ke splnění této výzvy, která mu však nebyla poskytnuta, neboť žalobkyně se účastní u jednání zdejšího soudu opakovaně a je jí známa praxe soudu ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti a poskytování poučovací povinnosti při jednání soudu. Žalobkyně tvrzení nedoplnila. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Předmětná smlouva o úvěru je pak neplatná ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Vzhlede k tomu, že ujednání o smluvní pokutě je akcesorickým závazkem a pokud je neplatný hlavní závazek, je neplatné i ujednání o smluvní pokutě. S ohledem na uvedené pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.