117 C 17/2020-104 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 1. 2020 a opravenou dne 30. 1. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tvrzením, že ve dnech 11. 1. 2017 a 13. 2. 2017 ze svého bankovního účtu převedl ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 30 000 Kč, aniž by žalovanému k těmto penězům svědčil jakýkoliv právní důvod. Žalovaný, ačkoliv byl žalobcem k vydání peněžních prostředků vyzván, tyto uvedené peněžní prostředky žalobci nevrátil a má je ve své dispozici. Výzva k vydání bezdůvodného obohacení se sedmidenní lhůtou k plnění byla žalovanému odeslána doporučeně dne 3. 1. 2020. Jelikož je žalovaný s plněním v prodlení, požaduje žalobce po žalovaném rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Učinil nesporným tvrzení, že dne 11. 1. 2017 a dne 13. 2. 2017 poukázal žalobce ze svého bankovního účtu na účet žalovaného částku 15 000 Kč a 30 000 Kč. Nejednalo se však o platby bez právního důvodu. Žalobce měl v minulosti řadu závazků vůči [právnická osoba] s.r.o., [IČO], kdy mimo jiné od roku 2012 užíval vozidlo [značka automobilu], [VIN kód], jehož vlastníkem je [právnická osoba] s.r.o. V souvislosti s užíváním tohoto motorového vozidla vznikly žalobci vůči [právnická osoba] s.r.o. závazky v celkové výši 282 860 Kč, které žalobce písemným prohlášením ze dne 13. 12. 2013 uznal, a to co do důvodu i výše, a zavázal se je uhradit. Dne 16. 5. 2016 uzavřela [právnická osoba] s.r.o. a žalovaný smlouvu o postoupení shora uvedené pohledávky na žalovaného. Žalobce byl o této skutečnosti vyrozuměn, a pokud ve dnech 11. 1. 2017 a 13. 2. 2017 uhradil na účet žalovaného dvě platby v celkové výši 45 000 Kč, pak se jednalo o splátky této postoupené pohledávky. O skutečnosti, že se jednalo o splátku závazku, nikoliv o platbu bez právního důvodu, svědčí i popis, který žalobce uvedl v popisu bankovní transakce„ platba [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a platba [anonymizováno] [celé jméno žalobce]“. Žalobce měl vůči [právnická osoba] s.r.o. i další závazky, a to například ze směnky ze dne 31. 12. 2015 nebo ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 12. 2015. Pohledávky ze směnky [právnická osoba] s.r.o. rovněž postoupila smlouvou ze dne 24. 10. 2017 na žalovaného, který směnečný dluh vůči žalobci vymáhal soudní cestou. U ústního jednání ve věci vedené Krajským soudem [obec] pod sp. zn. 27 Cm 136/2017 dne 26. 4. 2018 žalobce v postavení žalovaného tvrdil, že uvedenými platbami hradil svou směnečnou pohledávku vůči [právnická osoba], když tato společnost mu měla sdělit číslo účtu žalovaného jako účet, na který lze hradit směnečný závazek. V rámci odvolacího řízení ve věci pak žalobce dokonce tvrdil, že [právnická osoba] s.r.o. kromě směnky nikdy nic nedlužil. Žalobní tvrzení žalobce v této věci jsou zcela odlišná, než jaká učinil jako žalovaný ve směnečném řízení. Jelikož se tedy nejednalo o platby bez právního důvodu, nýbrž o splátky dluhu, je žaloba zcela nedůvodná a žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. Žalobce popřel, že by mu postoupení pohledávky dle smlouvy ze dne 16. 5. 2016 bylo oznámeno. Pokud smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena, nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o obchodních korporacích, kdy v případě, že na obou stranách vystupuje stejná osoba jako jednatel společnosti i jako postupník, musí být podpis této smlouvy úředně ověřen. Z toho důvodu nemohlo být na tuto pohledávku žalovanému plněno, když tato pohledávka řádně postoupena žalovanému nebyla. K existenci údajného dluhu, který měl žalobce uznat, dále uvedl, že tento závazek byl nahrazen právě zmíněným směnečným závazkem. Není tak pravdivé, že by měl žalobce závazek z dluhu, který měl uznat, a vedle toho ještě závazek ze směnky. Pohledávka z uznávacího prohlášení v roce 2013 plynula ze skutečnosti, že smlouva o podnájmu vozidla byla předčasně ukončena a leasingové splátky nebyly hrazeny. Jednalo o smluvní pokutu vzniklou v souvislosti s plánovaným odstoupením od smlouvy o podnájmu vozidla, která byla uzavřena na dobu od 29. 2. 2012 do 20. 1. 2015 Smluvní pokuta se rovnala součtu budoucích leasingových splátek. Odstoupení od smlouvy navíc žalobce považuje za neplatné, když v něm není konkrétně dán důvod, kdy se jedná o vágní konstatování, že se odstupuje pro údajné prodlení žalobce. Jelikož dle názoru žalobce bylo odstoupeno neplatně, nemohl mu tak vzniknout ani tvrzený závazek, který měl uznat. Následně bylo v podnájmu vozidla pokračováno, zřejmě na základě ústní dohody, leasingové splátky byly žalobcem hrazeny a dluh byl tedy sanován, když byl překlenut následnou dohodou. Po ukončení smlouvy o podnájmu automobilu tedy nadále žalobce hradil měsíční splátky, byť v nižší výši (odpovídající leasingové splátce) a vzhledem k této skutečnosti byl kontaktován druhým jednatelem [právnická osoba] s.r.o. panem [příjmení] za účelem zajištění přepisu vozidla ze společnosti na žalobce. Pan Chytil e-mailem ze dne 12. 11. 2015 vyčíslil dluh žalobce na částku 141 579 Kč, který byl následně vzájemným jednáním mezi žalobcem a panem [příjmení] prostřednictvím e-mailové komunikace nově určen na částku 99 003 Kč E-mailem ze dne 9. 12. 2015 pan [příjmení] potvrdil skutečnost, že je připravena smlouva o půjčce, uznání dluhu a směnka, kdy celkový dluh bude výši 107 200 Kč, přičemž s ohledem na požadované splácení ve splátkách, bude směnka vystavena na částku 122 636 Kč (kdy směnečná jistina zohledňuje úrok). Z této e-mailové komunikace žalobce a pana [příjmení] tedy jednoznačně vyplývá, že na konci roku 2015 měl žalobce závazek vůči [právnická osoba] s.r.o., a to pouze ze smlouvy o zápůjčce, která byla zajištěna předmětnou směnkou. Žalobce si je vědom pouze jednoho dluhu vůči [právnická osoba] s.r.o., a to dluhu ze směnky. Po celou dobu, téměř 8 let, po něm pan [příjmení] ani žalovaný nechtěli úhradu žádného jiného dluhu, na žádný jiný dluh nebyl ani e-mailem upozorněn. Postoupení žádné další pohledávky na žalovaného žalobci oznámeno nebylo, vždy jednal s žalovaným nebo panem [příjmení] pouze ohledně úhrady dluhu ze směnky. Žalobce měl závazek pouze z dotčené směnky a za situace, kdy práva ze směnky byla postoupena žalovanému smlouvou ze dne 24. 10. 2017, zaslal předmětné platby, které jsou předmětem tohoto sporu, žalovanému, přičemž tyto považoval za úhradu závazku vyplývajícího ze směnky. V rámci řízení o vydání směnečného platebního rozkazu však žalovaný uvedl, že dané platby nezapočítal na úhradu směnečných závazků a obdobně rozhodl soud. Jelikož žalobce nemá jiný závazek vůči žalovanému (je nerozhodné, zda údajný dluh, který měl být uznán, zanikl nebo zda postoupení pohledávky věřitele na dlužníka nebylo žalobci známo), je zřejmé, že dotčené dvě platby jsou toliko bezdůvodným obohacením žalovaného, který je mimo jiné jednatelem i společníkem věřitele. 4. Žalovaný uvedl, že uznaný dluh ze dne 13. 12. 2013 nemá žádnou souvztažnost ke směnečnému závazku, který byl vymáhán v rámci řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 136/2017. Směnka ze dne 31. 12. 2015 souvisela naopak s jiným závazkem žalobce vůči [právnická osoba] s.r.o., a to ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 12. 2015, na jejímž základě si žalobce zapůjčil částku ve výši 107 200 Kč. Žalovaný tedy popírá tvrzení žalobce, že uznaný dluh by měl být nahrazen směnečným závazkem. Postoupení uznaného dluhu žalobci bylo oznámeno. Navíc k účinkům postoupení dochází nezávisle na tom, zdali je dlužník vyrozuměn či nikoliv. 5. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] a z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že dne 11. 1. 2017 převedl žalobce ze svého účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč s popisem„ platba [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]“ a dne 13. 2. 2017 převedl žalobce ze svého účtu na účet žalovaného částku 30 000 Kč s popisem„ platba topsmart [celé jméno žalobce]“. 6. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 45 000 Kč ze dne 23. 12. 2019 a přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení a vrácení částky 45 000 Kč do 7 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 1. 2020. 7. Z e-mailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem ze dne 18. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalobci [jméno] [příjmení] oznámil změnu účtu a vyzval ho k zasílání splátek přímo na účet žalovaného č. [bankovní účet]. 8. Ze směnky z 31. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal za tuto vlastní směnku zaplatit bez protestu [právnická osoba] s.r.o. částku 122 636,80 Kč dne 31. 12. 2016. 9. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2018 č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [číslo jednací] dne 17. 1. 2018 byl žalobce zavázán uhradit žalovanému částku 122 636,80 Kč na základě směnky vlastní vystavené žalobcem v [obec] dne 31. 12. 2015 ve prospěch [právnická osoba] s.r.o. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal žal