117 C 215/2022-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 048 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne [datum] a dne [datum] při jízdě na tramvajových linkách hromadné dopravy provozovaných žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala za každou neoprávněnou jízdu úhradu částky 1 524 Kč, představující jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dohodami, které byly na místě se žalovaným sepsány, žalovaný uznal nárok žalobkyně. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se proto domáhá rovněž úroku z prodlení. 2. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] cestoval na tramvajové lince [číslo] dne [datum] na tramvajové lince [číslo] v [obec] prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Na místě o tom byla sepsána dohoda s cestujícím [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], kterými bylo žalovanému uloženo zaplatit 2x částku 1 524 Kč do 15 dnů od přepravních událostí a žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše jako svůj dluh. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne [datum], jenž byl žalovanému odeslán poštou téhož dne. 4. Skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 2053 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), když žalovaný, který porušil svou zákonnou povinnost prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem (dle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách), uznal písemně svůj dluh vůči žalobkyni za jízdu bez platného jízdního dokladu co do důvodu a výše. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku za jízdu bez dokladu stanovenou dle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně v částce 1 500 Kč, a to za každou neoprávněnou jízdu. Tato skutečnost nebyla v řízení vyvrácena ani nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni částku v celkové výši 3 048 Kč uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se s úhradou dluhu ocitl v prodlení vždy po uplynutí 15 dnů od neoprávněné jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinností žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení ve výši 600 Kč, a to 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů žalobkyně ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby po 100 Kč.