117 C 397/2021-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 840 Kč s příslušenstvím a částky 508 Kč s odůvodněním, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 17. 12. 2019 uzavřena smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr spolu s dohodnutým úrokem z čerpaného úvěru ve výši 102,68 % ročně splatit žalobkyni v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 776 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena na základě informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 18. 12. 2019. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Do zesplatnění úvěru uhradil žalobkyni pouze částku v celkové výši 11 364 Kč, a to platbou ve výši 776 Kč ze dne 13. 1. 2020, ze dne 13. 2. 2020, ze dne 10. 3. 2020, ze dne 7. 4. 2020, ze dne 12. 5. 2020, ze dne 8. 6. 2020, ze dne 13. 7. 2020, ze dne 13. 8. 2020, ze dne 14. 9. 2020, ze dne 23. 10. 2020, ze dne 18. 11. 2020, ze dne 12. 1. 2021, ze dne 10. 2. 2021 a ze dne 9. 3. 2021a platbou ve výši 500 Kč ze dne 14. 5. 2021. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo žalobkyni v souladu s bodem 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 498 Kč, tj. ve výši 2x 249 Kč za prodlení v délce 30 dnů s úhradou splátky [číslo] splátky [číslo] která byla v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč, tj. 4x 200 Kč za prodlení v délce 15 dnů o splátky [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně 65. dnem prodlení s úhradou splátky úvěru dle čl. 6 smlouvy k zesplatnění úvěru, a to k datu 26. 5. 2021. Zesplatněním úvěru se veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí jistiny úvěru, která tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 2 542,83 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru po jeho zesplatnění bylo dle bodu 6.5. smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění za každý den prodlení, tj. od 28. 5. 2021 do zaplacení. Dále bylo v bodu 2.2. smlouvy sjednáno, že úroky za poskytnutý úvěr budou i po zesplatnění nadále přirůstat k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií Covid-19, žalobci nevzniklo v období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). K úhradě jednotlivých dlužných částek i k úhradě celého dluhu byl žalovaný žalobkyní vyzýván, avšak bezúspěšně. Žalobkyně se tedy žalobou po žalovaném domáhá úhrady částky 3 840 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 2 542,83 Kč (jistina úvěru ke dni zesplatnění činila 2 255,90 Kč a odpovídala původní jistině úvěru ve výši 2 255,90 Kč a úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 286,93 Kč), smluvní pokuty za prodlení ve výši 498 Kč a náhrady nákladů vynaložených s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění úvěru ve výši 508 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 2 542,83 Kč za dobu od 28. 5. 2021 do data vyhotovení žaloby, přičemž žalobkyně v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. nepožaduje úhradu sjednané smluvní pokuty za období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Dále žalobkyně požaduje úhradu úroku z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 2 255,90 Kč za dobu od 28. 5. 2021 do zaplacení, přičemž úrok žalobkyně požaduje ve výši 102,68 % ročně a za dobu od 91. dne prodlení žalovaného, tj. ode dne 21. 6. 2021, v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, pouze ve výši 8,25 % ročně. Výše úroku je limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy částkou 16 761 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 15. 2. 2022 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 17. 12. 2019 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč s tím, že poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou sjednanou ve výši 102,68 % ročně (celkem 13 968 Kč) splatí žalobkyni v 18 měsíčních splátkách po 776 Kč. Žalobkyně tento úvěr dne 18. 12. 2019 schválila (prokázáno Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru ze dne 17. 12. 2019, předsmluvním formulářem ze dne 17. 12. 2019, informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěrů ze dne 17. 12. 2019, oznámením o schválení úvěru ze dne 19. 12. 2019 včetně přiložené dodejky). Před schválením úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplácena mzda ze zaměstnání ve výši 26 000 Kč měsíčně, pracovní poměr měl uzavřen na dobu neurčitou, byl svobodný, bydlel sám v pronájmu, náklady na bydlení činily 2 000 Kč, jeho další výdaje činily 3 410 Kč, dále splácel další splátky u žalobkyně ve výši 3 166 Kč měsíčně (prokázáno kartou zákazníka, hodnocením klienta ze dne 17. 12. 2019, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného ze dne 17. 12. 2019, výplatní páskou za měsíc říjen a listopad 2019, výpisem ze záznamů z registru [příjmení] ze dne 17. 12. 2019). Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 17. 12. 2019 vyplývá, že skóre platební morálky žalovaného nebylo určeno, neboť žalovaný je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dne 18. 12. 2019 zaslala žalobkyně ze svého účtu částku 7 000 Kč na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 18. 12. 2019). Žalovaný žalobkyni částečně plnil, a to částkou v celkové výši 11 364 Kč (prokázáno kartou klienta). Dne 22. 4. 2021 a dne 24. 5. 2021 vypracovala žalobkyně výzvy k zaplacení, kterými vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek, smluvní pokuty a nákladů spojených s prodlením a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru. Odeslání výzev žalovanému nebylo doloženo (prokázáno Výzvou k zaplacení ze dne 22. 4. 2021 a dne 24. 5. 2021). Výzvou ze dne 23. 11. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k okamžité úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 3 840 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 11. 2021 (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021 a podacím archem ze dne 23. 11. 2021). Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 4. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 18. 12. 2019 poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet posuzovala, nikoli však s odbornou péčí. Na základě žalobkyní doložených dokladů je zřejmé, že žalovanému byla vyplácena mzda ze zaměstnání v průměrné výši 26 000 Kč měsíčně, pracovní poměr měl uzavřen na dobu neurčitou,