117 C 63/2022-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 5. 11. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 3 223 Kč se zákonnými úroky z prodlení představující neuhrazenou cenu za elektřinu, kterou dodala žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny sjednané mezi účastníky dne [datum] do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a dále požadovala úhradu částky 200 Kč za 2 upomínky (tj. 100 Kč za 1 upomínku), které byly žalovanému zaslány a za které přísluší žalobkyni dle obchodních podmínek sjednaný poplatek. Smlouva byla ukončena dle čl. III OPD ke dni 22. 8. 2019. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 7. 4. 2022, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli byl k němu řádně a včas předvolán. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 18. 2. 2014 uzavřeli žalobkyně jako dodavatel a žalovaný jako zákazník smlouvu na dodávku elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] (prokázáno Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18. 2. 2014). Vyúčtováním splatným dne 17. 9. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému odběr elektřiny za dobu od 27. 4. 2019 do 22. 8. 2019 částkou 2 415 Kč (prokázáno fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] ze dne 3. 9. 2019). Opravným daňovým dokladem k faktuře [číslo] splatným dne 28. 10. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému doplatek za odběr elektřiny za dobu od 27. 4. 2019 do 22. 8. 2019 částkou 608 Kč (prokázáno fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] – opravným daňovým dokladem k faktuře [číslo] ze dne 14. 10. 2019). Výzvou ze dne 26. 5. 2020 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 2 415 Kč a částky ve výši 608 Kč nejpozději do 5. 6. 2020, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě téhož dne (prokázáno Výzvou k plnění se základním skutkovým rozborem předcházející žalobě ze dne 26. 5. 2020 a potvrzením o podání ze dne 26. 5. 2020). Z Obchodních podmínek dodávky platných od 5. 1. 2012 a účinných od 5. 2. 2012, má soud za prokázáno, že v článku IV. bodu 16 je sjednána povinnost zákazníka uhradit dodavateli smluvní sankci stanovenou platným sazebníkem poplatků a smluvní sankci za každou jednotlivou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu ke splnění jeho smluvní nebo zákonné povinnosti. Z dalších provedených listinných důkazů soud nic podstatného ve věci nezjistil. 5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona, uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu cenu stanovenou ceníkem žalobkyně. Žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, do odběrného místa elektřinu dodávala a její cenu vyúčtovala za období od 27. 4. 2019 do 22. 8. 2019 výše uvedenou fakturou částkou 2 415 Kč a opravným daňovým dokladem k této faktuře v doplatku ve výši 608 Kč. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto vyúčtovanou cenu dodané elektřiny žalobkyni uhradil, zavázal soud žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 3 023 Kč tímto rozsudkem. Protože je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (dále jen o. z.) vznikl žalobkyni dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na úhradu úroku z prodlení byl však žalobkyni přiznán až ode dne 6. 6. 2020, neboť žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván až zástupcem žalobkyně výzvou k úhradě ze dne 26. 5. 2020, a to nejpozději do 5. 6. 2020, když v řízení nebylo prokázáno doručení předmětné faktury žalovanému, případně doručení dřívější výzvy k úhradě dluhu. Pokud však jde o částku 200 Kč představující paušalizovanou náhradu za celkem 2 upomínky k zaplacení, soud požadavek žalobkyně na její úhradu zamítl jako nedůvodný. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by žalovaného vyzývala upomínkami tak, jak je tvrzeno v žalobě. Tyto upomínky soudu nedoložila, nedoložila ani odeslání upomínek žalovanému či faktur, jimiž měly být jednotlivé částky žalovanému vyúčtovány. Žalobkyně tedy oprávněnost svého nároku neprokázala. K jednání, které bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 poučena o potřebě doplnění tvrzení k účtovanému poplatku za odeslané upomínky a doplnění dokazování o takto tvrzených skutečnostech. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 82 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 9 % uplatněného nároku (počítáno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 82 % představuje 1 221 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.