130 C 214/2022-60 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 33 493,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy [číslo] s produktovým názvem PD [ulice] v hotovosti týdenní [číslo] uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 22. 8. 2019. Na základě uvedené smlouvy vyplatila původní věřitelka žalované zápůjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 212 Kč do ve 100 týdenních splátkách. Poplatek byl součtem úroku ve výši 29 % ročně, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala řádně schopnost žalované zápůjčku splatit. Vycházela přitom z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na žalované, dostupných z veřejných zdrojů nebo dostupných díky účasti v zájmových sdruženích poskytovatelů úvěrů. Prověřila výši závazků a platební morálku žalované z úvěrových registrů. Vycházela z údajů uvedených ze zákaznické karty a ověřených vázaným zástupcem. Zjistila, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 5 200 Kč. Další ověřený příjem domácnosti činil 24 000 Kč. Žalovaná na splátkách zápůjčky uhradila pouze 1 800 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 401,20 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 891,97 Kč, poplatků za upomínky ve výši 2 700 Kč, poplatku za zahájení vymáhání ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč Smluvní pokuta byla vypočtena jako 0,1 % denně z hodnoty splátek k 1. 2. 2022. Dále žalobkyně požadovala z dlužné jistiny úrok ve výši 29 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení a roční úrok z prodlení v kapitalizované výši 834,90 Kč a od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud k důkazu přečetl listiny předložené žalobkyní. 4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr a seznamu exekucí soud zjistil, že žalovaná dne 22. 8. 2019 požádala původní věřitelku [právnická osoba] o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. V žádosti uvedla, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání a je svobodná a nezaměstnaná, nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedla čistý příjem ve výši 5 200 Kč, jenž byl dle záznamu v zákaznické kartě ověřen složenkami. Dále uvedla další příjem domácnosti ve výši 24 000 Kč. V žádosti byly uvedeny odhadované měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč. Proti žalované bylo v roce 2020 až 2022 zahájeno 7 exekučních řízení. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] standardních informací soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou dne 22. 8. 2019. Sjednaná zápůjčka ve výši 13 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 13 212 Kč, který představoval úrok ve výši 3 984 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 245 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 983 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Pro případ prodlení se splátkami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná projevila zájem přistoupit k dobrovolnému pojištění. Pojistné bylo sjednáno ve výši 3 000 Kč za celou dobu trvání pojištění. Celkovou částku ve výši 29 212 Kč se žalovaná zavázala zaplatit původní věřitelce ve 100 týdenních splátkách. 6. Z výpočtu úroku z prodlení a z výpočtu smluvní pokuty soud zjistil, že žalobkyně vypočetla smluvní pokutu za dobu od 22. 8. 2019 do 1. 2. 2022 do částky ve výši 14 275 Kč. Úrok z prodlení za stejnou dobu vypočetla do částky 3 415 Kč. 7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, k níž bylo připojeno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 a potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou přípisem odeslaným dne 11. 2. 2022, aby ve lhůtě do 17. 3. 2022 zaplatila dlužnou částku ve výši 34 328,07 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s [právnická osoba] dne 22. 8. 2019 s vysvětlením, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi původní věřitelkou [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a jejím předmětem bylo mimo jiné postoupení pohledávky za žalovanou. 9. Z předžalobní výzvy s potvrzením o odeslání soud zjistil, že žalované byla dne 24. 5. 2022 zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. 10. Jako nadbytečné soud zamítl důkazní návrhy usnesením Nejvyššího soudu a rozsudkem Vrchního soudu v Praze, výslechem zprostředkovatelky zápůjčky [jméno] [příjmení] a výpisem z živnostenského rejstříku týkajícího se jeho osoby. 11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 28. 1. 2022 postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 22. 8. 2019. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalované v hotovosti částku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s úrokem, poplatky a pojistným v celkové výši 16 212 Kč ve 100 týdenních splátkách. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet a k tomu navrhla a předložila důkazy, po jejichž vyhodnocení soud dospěl k opačnému závěru než původní věřitelka, a to že žalovaná od počátku nebyla schopna zápůjčku splácet, resp. že původní věřitelka vyhodnotila schopnost žalované zápůjčku splácet nesprávně. Původní věřitelka prokazatelně zjistila pouze to, že žalovaná měla měsíční příjem ve výši 5 200 Kč. Další příjem domácnosti uvedený v žádosti žalované nebyl nikterak konkretizován, ani nebyl původní věřitelkou ověřen. Stejně tak nebyly zjišťovány faktické výdaje žalované a původní věřitelka se spokojila s odhadovaným výdajem ve výši 1 000 Kč měsíčně, ač žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu. Posouzení úvěruschopnosti žalované původní věřitelkou tak nelze považovat za řádné a povinnost původní věřitelky coby poskytovatele úvěru za splněnou. Soud má tvrzení žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti a úvěruschopnosti žalované za vyvrácené. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 13 000 Kč, žalovaná naopak původní věřitelce dle tvrzení žalobkyně vrátila 1 800 Kč. Žalovaná je proto povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 11 200 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 17. 3. 2022 na základě výzvy žalobkyně ze dne 10. 2. 2022. Ode dne 18. 3. 2022 je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 11 200 Kč ve výši 11,75 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Soud proto uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 11 200 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 18. 3. 2022 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.