130 C 3/2022-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 600 Kč z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému v souvislosti s jízdou v dopravním prostředku žalobce bez platného jízdního dokladu dne 1. 3. 2018, 19. 3. 2018, 28. 6. 2018, 28. 11. 2018 a 14. 1. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. Po provedeném dokazování, a to z listinných důkazů předložených žalobcem, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne 1. 3. 2018 autobusovou linkou [číslo] dne 19. 3. 2018 tramvajovou linkou [číslo] dne 28. 6. 2018 tramvajovou linkou [číslo] dne 28. 11. 2018 trolejbusovou linkou [číslo] dne 14. 1. 2019 tramvajovou linkou [číslo] provozovanými žalobcem. V průběhu přepravy byl kontrolován oprávněnými zaměstnanci žalobce, kterým se neprokázal platným jízdním dokladem. Po provedených kontrolách uzavřel žalobce se žalovaným Dohody s cestujícím [číslo] v nichž žalovaný uznal co do důvodu a výše pohledávky žalobce za jeho osobou ve výši po 1 520 Kč, které se skládaly z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč Tyto částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobci nejpozději do patnácti kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla při kontrolách zjištěna výpovědí (1. 3. 2018 a 19. 3. 2018) nebo z [číslo obč. průkazu] (8. 6. 2018 a 28. 11. 2018) a [číslo] (14. 1. 2019). Všechny dohody žalovaný podepsal. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 1. 3. 2018, 19. 3. 2018, 28. 6. 2018, 28. 11. 2018 a 14. 1. 2019 k uzavření smluv o přepravě osob dle ust. § 2550 občanského zákoníku. Žalovanému tak vzniklo právo, aby jej žalobce přepravil do místa určení, a současně povinnost zaplatit stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 3 a 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Jízdné bylo stanoveno žalobcem ve výši 20 Kč. Protože se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, vzniklo žalobci oprávnění požadovat po žalovaném částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pokud jde o tramvajovou a trolejbusovou linku, a v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c), odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, pokud jde o autobusovou linku. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 7 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a zavázal procesně neúspěšného žalovaného nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a za sepis žaloby ve výši po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.