130 C 391/2021-136 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 303,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 8. 12. 2016 s [právnická osoba] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 10 000 Kč. Úvěr byl úročen smluvní úrokovou sazbou ve výši 25,08 % ročně. Čerpaný úvěr žalovaný řádně nesplácel, banka proto dopisem ze dne 7. 2. 2019 úvěr zeplatnila. Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem 21 090,46 Kč a uhradil celkem 18 487 Kč. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. [příjmení] postoupila pohledávku na [právnická osoba] a. s. smlouvou ze dne 27. 5. 2019 a ta pak smlouvou ze dne 28. 5. 2019 pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka 9 303,10 Kč představovala jistinu úvěrového rámce. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok za dobu od 8. 2. 2019 do 15. 5. 2019 ve výši 953,25 Kč, roční úrok 25,08 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, a roční úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 9 303,10 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 1. 3. 2022, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty EASY ze dne 8. 12. 2016, protokolu o převzetí kreditní karty ze dne 21. 12. 2016, obchodních podmínek, ceníku poplatků a sdělení banky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty [číslo] s výší úvěrového limitu do 10 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o vydání kreditní karty ze dne 8. 12. 2016, informací z interních a externích databází a registrů, porovnávala příjem žalovaného se statisticky odhadnutými výdaji a zjistila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v pronájmu a je zaměstnán jako manuální pracovník s čistým měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný v době od 23. 12. 2018 do 1. 2. 2019 celkem vyčerpal 21 090,46 Kč a uhradil celkem 18 487 Kč. Z oznámení o okamžité splatnosti soud zjistil, že banka ke dni 5. 2. 2019 prohlásila všechny závazky z kreditní karty [číslo] za splatné a dluh vyčíslila na částku 10 256,35 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a I- [právnická osoba] dne 29. 8. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] se seznamem pohledávek uzavřené mezi týmiž subjekty dne 27. 5. 2019 a vyrozumění o postoupení pohledávky soud zjistil, že banka postoupila na [právnická osoba] a. s. pohledávku za žalovaným ve výši 10 256,35 Kč (jistina ve výši 9 303,10 Kč a úrok 953,25 Kč) ze smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené dne 8. 12. 2016. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek uzavřené mezi I- [právnická osoba] a žalobkyní dne 28. 5. 2019 soud zjistil, že I- [právnická osoba] postoupila tutéž pohledávku na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 8. 2019 s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 15 349,18 Kč s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena [právnická osoba] a. s . Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 10 256,35 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 303,10 Kč a úroku ve výši 953,25 Kč vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovaným dne 21. 12. 2016 a označené jako smlouva o vydání kreditní karty EASY. Na jejím základě žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěrového rámce prostřednictvím kreditní karty celkem 21 090,46 Kč. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet a k tomuto tvrzení předložila sdělení původní věřitelky, z něhož vyplynulo, že původní věřitelka se nezabývala skutečnými výdaji žalovaného, ale vycházela ze statistického odhadu, a pokud se jedná o příjmy žalovaného, vyhodnotila jako dostatečný příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně za situace, kdy žalovaný současně uvedl, že je ženatý a bydlí v pronájmu. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že původní věřitelka schopnost žalovaného úvěr splácet řádně nezkoumala, resp. nesprávně vyhodnotila. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 21 090,46 Kč a žalovaný oproti tomu původní věřitelce uhradil 18 478 Kč. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona je proto žalovaný povinen vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 2 603,46 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 7. 2. 2022, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Ode dne 8. 2. 2022 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 2 603,46 Kč, a to ve výši požadované v žalobě. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 603,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně ode dne 8. 2. 2022 a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.