130 C 406/2021-59 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 29 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 31. 8. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 20 001 Kč, který byl splatný ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 199 Kč od 17. 10. 2016 za úrok ve výši efektivní úrokové sazby 78,31 % ročně. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaná neplatila sjednané splátky řádně a včas, do srpna 2017 uhradila nepravidelnými splátkami celkem 11 391 Kč. Žalobkyně proto ke dni 17. 9. 2017 úvěr zesplatnila, přičemž dluh na jistině činil 19 643 Kč. Po zesplatnění žalovaná uhradila v sedmi splátkách celkem 63 Kč. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 19 580 Kč, smluvních pokut za prodlení se třemi splátkami ve výši 405 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 9 690,50 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listiny označené hodnocení klienta, oznámení úřadu práce, poštovních poukázek a výpisů z registru [příjmení] a NRKI soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr z celkových příjmů žalované ve výši 14 599 Kč. Na tento příjem žalobkyně započetla výdaje žalované ve výši 3 800 Kč, výdaje dětí žalované ve výši 2 000 Kč a výdaje na bydlení a dopravu ve výši 4 000 Kč. K těmto údajům nebyly předloženy žádné doklady. Od úřadu práce žalovaná pobírala dávky státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek, jehož výše činila od dubna 2016 měsíčně 3 800 Kč, příspěvek na živobytí, který od 1. 6. 2016 činil 4 700 Kč měsíčně, a příspěvek na bydlení, který byl za dobu od 1. 9. 2016 do 30. 6. 2017 stanoven ve výši 5 599 Kč. Ke dni 12. 12. 2017 nebyla žalovaná evidována v databázi [příjmení], v Nebankovním registru klientských informací měla žalovaná přiděleno skóre 383, kdy dle legendy nelze zjistit, o jakou platební morálku se jedná. 4. Z prohlášení o splnění informační povinnosti, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 31. 8. 2016, oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem a dodejkou, smluvních podmínek a dále z karty klienta a dokladu o vyplacení soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 8. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 001 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 1 199 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 78,31 % ročně. První splátka byla splatná 17. 10. 2016, poslední splátka pak 17. 9. 2019. Oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem bylo žalované doručeno dne 20. 9. 2016. [příjmení] 20 001 Kč byla žalované vyplacena dne 7. 9. 2016. Žalovaná zaplatila v nepravidelných splátkách celkem 11 454 Kč. 5. Z výzev ze dne 18. 5. 2017 a 17. 8. 2017 a z oznámení ze dne 17. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 7., 8., 10. a 11. splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Doklady o odeslání těchto listin nebyly předloženy. 6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalované byla dne 29. 11. 2021 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy [číslo] v souhrnné výši 19 985 Kč. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a týkajících se výše sjednané úrokové sazby soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 8. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 20 001 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 78,31 % ročně ve 36 měsíčních splátkách ve výši po 1 199 Kč počínaje 17. 10. 2016 a konče 17. 9. 2019. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval ust. § 86 odst. 1,2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaná nepracovala, pečovala nejméně o jedno dítě a v souvislosti s tím pobírala rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč. Dalším příjmem byl příspěvek na živobytí ve výši 4 700 Kč. Jiné příjmy žalovaná neměla. Žalovaná pobírala také příspěvek na bydlení ve výši 5 599 Kč, který je vyplácen přímo pronajímateli. Už tato příjmová stránka žalované vede soud k závěru, že žalovaná nebyla od počátku schopná zápůjčku splácet a žalobkyně úvěruschopnost žalované vyhodnotila nesprávně. Výdajovou stránkou žalované se tak soud blíže ani nezabýval, neboť to považoval za nadbytečné. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalované 20 001 Kč, z nichž žalovaná vrátila žalobkyni pouze 11 454 Kč. Žalobkyně má proto v souladu s posledně citovaným zákonným ustanovením právo na vrácení rozdílu, který činí 8 547 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný na základě předžalobní výzvy odeslané dne 29. 11. 2021, v níž byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu z úvěrové smlouvy. Za předpokladu, že výzva byla žalované doručena nejpozději třetího pracovního dne po odeslání, považuje soud výzvu za doručenou a dluh za okamžitě splatný dne 2. 12. 2021. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni náleží z částky 8 547 Kč úrok z prodlení, který byl přiznán ve výši 8,05 % ročně, jak žalobkyně požadovala a soud byl jejím požadavkem vázán dle ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. Ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.