107 C 211/2023-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 490 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení a úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] ve výši 490 Kč s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba], ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 50 880 Kč sestávající z jistiny ve výši 30 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 20 880 Kč v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností od [datum] postoupena původní věřitelkou [právnická osoba] S.á.r.l., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedla předmětnou pohledávku na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] (ze společnosti [právnická osoba], na SECAPITAL S.á.r.l.) a oznámením ze dne [datum] (ze [právnická osoba] S.á.r.l. na žalobkyni). Ke dni postoupení na žalobkyni činil dluh 30 490 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 30 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 490 Kč, když žalovaný na dlužnou pohledávku uhradil částku 20 390 Kč, která byla v souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy započtena nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek). Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na výzvu před podáním žaloby ze dne [datum] zaslanou zástupcem žalobkyně. 2. Elektronickým platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 7. 6. 2023, č. j. EPR 139905/2023-8 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 30 490 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení. 3. Podáním ze dne [datum], které bylo soudu doručeno dne [datum], podal žalovaný včasný odpor (elektronický platební rozkaz mu byl doručen dne [datum]). V odůvodnění odporu uvedl, že od r. 2008 mu nebyla předána žádná pošta, v roce 2015 měl několik exekucí na plat a byl v domnění, že svůj dluh má již splacený, je to už skoro 15 let. O postoupení pohledávky nebyl informován do minulého měsíce, kdy byla výzva doručena matce, když byl na nemocenské. Dále uvedl, že je ochotný splatit soudu náklady ve výši 2 650 Kč,„ je to více než 10 let“ a„ žádá proto soud o prominutí pohledávky“, o které si myslel, že je splacená. 4. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum] a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále také jen„ o. s. ř.“). 5. Žalobkyně je zahraniční právnickou osobou, soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Příslušnost soudů České republiky je v tomto případě dána dle čl. 7 odst. 1. písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis (v souladu s rozhodnutími SD EU ve věcech C [číslo] a C [číslo]), když k vyplacení zapůjčené částky žalovanému došlo na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo dle čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ [číslo] 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále také jen„ nařízení Řím I.“) při absenci volby práva dle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I. 6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázáno, že společnost [právnická osoba], a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem, tj. v celkové výši 50 880 Kč formou 53 týdenních splátek po 960 Kč s tím, že prvou splátku zaplatí 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smluvních podmínek smlouvy je také ujednání o tom, že v případě neuhrazení splátky včas má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek, a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (vč. podacího archu z [datum]) má soud za prokázáno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 30 490 Kč do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu (ze smlouvy [číslo]), oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum]. 8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (vč. podacího archu z [datum]) má soud za prokázáno, že [právnická osoba] S.á.r.l. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky (ze smlouvy [číslo]) na žalobkyni, oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum]. 9. Z výzvy ze dne [datum] (vč. podacího archu z [datum]) má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 30 490 Kč spolu s příslušenstvím. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, který po právní stránce hodnotí takto: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě původní věřitelka půjčila žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s poplatkem právní předchůdkyni žalobkyně vrátit formou 53 sjednaných týdenních splátek. Za situace, kdy žaloba byla podána dne [datum] soud zohlednil námitku žalovaného, že„ byl v domnění, že již vše splatil… …je to již více než 10 let…žádá o prominutí“ a toto právní jednání žalovaného posoudil jako námitku promlčení ve smyslu ust. § 100 obč. zák. dle obsahu a smyslu, přestože nebylo vyloženě použito formulace„ promlčení“. Námitka promlčení nemá zákonem stanovenou zvláštní formu, lze ji vyslovit také uplynutím velkého množství času spolu s odmítnutím plnění/žádostí o prominutí plnění, formalistickým přístupem by u žalovaného došlo k denegatio iustitiaea. Námitku promlčení soud posoudil jako důvodnou, neboť tříletá promlčecí doba dle ust. § 101 obč. zák., plynoucí ode dne, kdy právo žalobkyně mohlo být uplatněno poprvé, tj. nejpozději po uplynutí 53 týdnů od [datum] (uzavření smlouvy), uplynula. Z tohoto důvodu se pohledávka žalobkyně stala soudně nevymahatelnou, žaloba nemůže být úspěšná a soud ji v celém rozsahu zamítl. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady řízení.