107 C 254/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla soudu doručena dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 775,10 Kč s příslušenstvím a částky 207,92 Kč, jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a možností postupného čerpání. Dle smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla postupně 30 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7 500 Kč do [datum]. Žalovaný dle žalobkyně uhradil na předmětný úvěr 5 224,90 Kč a dostal se do prodlení s úhradou dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází (NRKI, BRKI), insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vycházela z příjmů a výdajů vyplývajících z účtu žalovaného, získaných náhledem na účet nebo výpisem z účtu a výplatních pásek. V důsledku prodlení žalobkyně požadovala po žalovaném také zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za upomínání v celkové částce 207,92 Kč. Po výzvě soudu dále upřesnila tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti a to, že kromě výše uvedeného prověřovala žalovaného v registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, [právnická osoba], registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru„ sankční seznamy“. Pro případ neprokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru požadovala žalobkyně dlužnou částku v totožné výši z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízeným jednáním ve dnech [datum] a [datum] (další jednání po odročení) se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“). Z jednání soudu dne [datum] se žalobkyně omluvila, z jednání dne [datum] nikoliv. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek platných od [datum], Sazebníku platného od [datum] a přehledu transakcí vyplacených žalovanému soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto spolu s poplatkem ve výši 7 500 Kč (při celé vyčerpané částce) uhradit do [datum]. Žalovaný obdržel peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč (dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 3 500 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 11 500 Kč). Žalovaný se zavázal platit volitelné služby„ Presto“ a„ informační SMS servis“ v celkové výši 194 Kč měsíčně, dále se zavázal platit náklady spojené s upomínáním při prodlení dle Sazebníku – 35 Kč denně, nejvýše 490 Kč měsíčně. 4. [právnická osoba], ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], který byl založený dne [datum] a zrušen dne [datum], byl žalovaný a dále, že na tento přišly platby z účtu č. [bankovní účet] ([právnická osoba]) pod [variabilní symbol] a to konkrétně dne [datum] částka 3 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 3 500 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 5 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč a dne [datum] částka 11 500 Kč (tj. dohromady 30 000 Kč). 5. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného dne [datum] prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu. 6. Z kopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala totožnost při uzavírání smlouvy o úvěru. 7. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací čistý měsíční příjem žalovaného, který činil částku 17 000 Kč. 8. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet úvěruschopnosti dne [datum], vycházela přitom z toho, že žalovaný nehospodaří s další osobou v domácnosti (žije sám), jeho měsíční výdaje činí 3 500 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 5 860 Kč, měsíční příjem činí 17 000 Kč, disponibilní příjem žalovaného tak činí 9 100 Kč. 9. Z výplatních pásek za období [číslo] a [číslo] soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem za tyto měsíce 15 471 Kč a 18 190 Kč. 10. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 21 754,75 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a nákladů právního zastoupení ve výši 8 276,40 Kč do tří dnů. Z podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázáno, že výzva k zaplacení byla žalovanému odeslána v den sepsání na adresu trvalého pobytu. 11. Z ostatních provedených listinných důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, [právnická osoba], obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud neučinil žádná významná skutková zjištění, proto je dále pro nadbytečnost neuvádí. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému postupně úvěr v celkové výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento splatit spolu s poplatkem ve výši 7 500 Kč do [datum], neuhradil jej však řádně a včas. 13. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, mj. ze sdělení o příjmech a výdajích žalovaného, lustrací žalovaného v databázích NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, [právnická osoba], registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku a registru„ sankční seznamy“, avšak toto tvrzení nebylo nijak prokázáno. Žalobkyně přiložila výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] (dokument nepodepsaný žalovaným, pouze z interního systému žalobkyně, ze kterého vyplývá čistý příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč, ověřený čistý příjem 17 000 Kč, výdaje zde vypočtené v minimální výši 5 860 Kč) a výplatní pásky za období [číslo] a [číslo] (čistý příjem 15 471 Kč a 18 190 Kč). Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány/zjišťovány. Soud má za to, že žalobkyně nedostatečně zkoumala výdajovou stránku žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno nejprve na [datum] a poté z důvodu urgence na výzvu žalobkyně odročeno také na [datum], se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného (a jeho posouzení) a příp. dotvrzení skutečností ohledně vydání dlužné částky jako bezdůvodného obohacení. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 30 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebi