108 C 121/2023-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 36 244,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 31. 12. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobkyně celkem částku 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Splátky však žalovaná neplatila včas, na úhradu svého závazku zaplatila pouze 5 225,99 Kč a v důsledku nezaplacení sjednaných splátek se dosud neuhrazená část dluhu stala splatnou ke dni 28. 2. 2022. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo domáhat se dlužné jistiny ve výši 17 394,50 Kč, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 348,26 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 094,05 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 422,66 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 597,36 a nezaplaceného příslušenství v podobě nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 449,44 Kč a dále úroku a úroku z prodlení a účelných nákladů na uplatnění pohledávky. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 31. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky a úroky v celkové výši 17 184 Kč formou 14 měsíčních splátek. Smlouva dále obsahuje úpravu dalších smluvních práv a povinností. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o úvěru. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že žalovaná prohlásila před uzavřením smlouvy věřiteli, že má k dispozici mzdu ve výši 13 963 Kč, je svobodná a žije v nájemním bydlení. Její celkové výdaje jsou uvedeny částkou 5 560 Kč s tím, že na jídlo, dopravu a osobní náklady je uvedena částka 3 860 Kč měsíčně, na bydlení 1 500 Kč měsíčně, na telefon částka 200 Kč. Dále je obsaženo čestné prohlášení žalované o neexistenci dalších dluhů. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou z této smlouvy žalobkyni, jak má sodu za prokázáno ze smluv o postoupení pohledávek a části seznamu postoupených případů. Oznámením ze dne 4. 8. 2022 původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky a vyzval ji k zaplacení žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení, které jí bylo odesláno doporučenou poštovní zásilkou dne 8. 8. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 14 měsíců po 2 656 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v řízení poskytla k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, pouze vyhotovení žádosti o úvěr, v níž jsou pouze údaje uváděné žalovanou. V žádosti jsou uvedeny naprosto nereálné údaje o výši výdajů na nájemní bydlení ve výši 1 500 Kč. Výše výdajů žalované nebyla nijak ověřována. Z obsahu žádosti je patrno, že péči, kterou snad předchozí věřitel věnoval zkoumání úvěruschopnosti žalované rozhodně nelze nazvat péčí řádnou. Nelze dospět k jinému závěru než, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem s odbornou péčí zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, s čímž je spojena zákonná sankce neplatnosti uzavřené smlouvy. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 20 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 5 225,99 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 14 774,01 Kč, neboť žalovaná částku 5 225,99 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 14 774,01 Kč) byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Prodlení žalované pak nastalo ke dni 20. 8. 2022, neboť k zaplacení žalované částky představující její bezdůvodné obohacení byla vyzvána oznámením do data 19. 8. 2022. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.