108 C 185/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 17 733,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 19. 3. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobkyně celkem částku 18 592 ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Splátky však žalovaná neplatila včas, na úhradu svého závazku zaplatila pouze 2 657,99 Kč a v důsledku nezaplacení sjednaných splátek se dosud neuhrazená část dluhu stala splatnou. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a 25. 10. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 674,66 Kč, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 275,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 720,78 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 199,47 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 796,43 Kč a inkasního poplatku ve výši 1 542,67 Kč. Žalovaná, ač žalobkyní vyzvána, nezaplatila již ničeho. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 19. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s úrokem, úplatou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 8 592 Kč formou 14 měsíčních splátek. Smlouva dále obsahuje úpravu dalších smluvních práv a povinností. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že žalovaná prohlásila před uzavřením smlouvy věřiteli, že je zaměstnaná, má k dispozici mzdu ve výši 17 325 Kč, má výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, srážky ze mzdy ve výši 500 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč. Doložila potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmu. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a 25. 10. 2022 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Výzvou ze dne 10. 11. 2022 byla žalovaná informována původním věřitelem o postoupení pohledávky a vyzvána k plnění novému věřiteli do 10 dnů od obdržení výzvy, která jí byla odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 11. 11. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smluv o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení a podacího lístku doporučené poštovní zásilky. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě původní věřitel poskytl žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatky během 14 měsíců. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v řízení poskytla k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, pouze vyhotovení žádosti o úvěr, v níž jsou pouze údaje uváděné žalovanou. Z obsahu žádosti je patrno, že péči, kterou snad předchozí věřitel věnoval zkoumání úvěruschopnosti žalované rozhodně nelze nazvat péčí řádnou, a to zejména v otázce pravidelných výdajů žalované. Nelze dospět k jinému závěru než, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem s odbornou péčí zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, s čímž je spojena zákonná sankce neplatnosti uzavřené smlouvy. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 2 657,99 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 342,01 Kč, neboť žalovaná částku 2 657,99 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 7 342,01 Kč) byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Prodlení žalované pak nastalo ke dni 25. 11. 2022, neboť k zaplacení žalované částky představující její bezdůvodné obohacení byla vyzvána výzvou do data 24. 11. 2022. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.