108 C 193/2023-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 18 925,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 14. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit předchůdci žalobkyně celkem částku 14 546 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč. Splátky však žalovaný neplatil včas, na úhradu svého závazku zaplatil pouze 11 700 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 022,22 Kč, zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 004,40 Kč a nezaplaceného příslušenství v podobě nesplaceného úroku ve výši 522,98 Kč, nezaplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 266,41 Kč, nezaplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 809,13 Kč, nezaplaceného inkasního poplatku ve výši 1 567,26 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení a dále jdoucího úroku z prodlení. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 14. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky a úroky v celkové výši 12 788 formou 14 měsíčních splátek. Smlouva dále obsahuje úpravu dalších smluvních práv a povinností. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z obsahu smlouvy. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že žalovaný prohlásil před uzavřením smlouvy věřiteli, že má k dispozici mzdu ve výši 23 686 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů. Jeho celkové výdaje jsou uvedeny částkou 8 909 Kč s tím, že na jídlo, dopravu a osobní náklady je uvedena částka 1 000 Kč měsíčně, na bydlení 6 320 Kč měsíčně a na srážky ze mzdy 1 589 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným z výše uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 10. 11. 2022 a žalovaný byl vyzván k plnění žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu, který mu byl odeslán doporučenou poštovní zásilkou dne 11. 11. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení a podacího archu. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 14 měsíců po 1 992 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 6 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v řízení poskytla k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, pouze vyhotovení žádosti o úvěr, v níž jsou pouze údaje uváděné žalovaným. Výše příjmu žalovaného byla sice dle údajů uvedených v žádosti ověřena ź jeho výplatních pásek, avšak výdajovou stránku žalovaného poskytovatel úvěru nijak neprověřoval, spokojil se pouze s tvrzením žalovaného. Nelze dospět k jinému závěru než, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem s odbornou péčí zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, s čímž je spojena zákonná sankce neplatnosti uzavřené smlouvy. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 11 700 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 3 300 Kč, neboť žalovaný částku 11 700 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 3 300 Kč) byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný je ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Prodlení žalovaného nastalo ke dni 25. 11. 2022, neboť k zaplacení žalované částky představující jeho bezdůvodné obohacení byl vyzván oznámením o postoupení pohledávky do data 24. 11. 2022. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.