108 C 23/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 25 425,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 6. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobkyně celkem částku 39 032 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 788 Kč. Splátky však žalovaná neplatila včas, na úhradu svého závazku zaplatila pouze 9 088,01 Kč a v důsledku nezaplacení sjednaných splátek se dosud neuhrazená část dluhu stala splatnou ke dni 6. 4. 2020. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 425,04 Kč, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 534,21 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 343,51 Kč a dále jdoucího úroku z prodlení v zákonné výši od 7. 6. 2022 do zaplacení. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 6. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 022 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 10 290 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 940 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 780 Kč formou 14 měsíčních splátek. Smlouva dále obsahuje úpravu dalších smluvních práv a povinností. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o úvěru. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že žalovaná prohlásila před uzavřením smlouvy věřiteli, že má k dispozici rodičovský příspěvek ve výši 8 515 Kč a sociální dávky ve výši 11 525 Kč, je svobodná, m á jednu vyživovací povinnost a žije v nájemním bydlení. Její celkové výdaje jsou uvedeny částkou 12 620 Kč s tím, že na jídlo, dopravu a osobní náklady je uvedena částka 8 420 Kč měsíčně, na bydlení 4 000 Kč měsíčně, na telefon 200 Kč. V seznamu dluhů je uvedena [právnická osoba] s dluhem ve výši 3 500 Kč. Dále je obsaženo čestné prohlášení žalované o neexistenci dalších dluhů. Dne 4. 4. 2022 uzavřely [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Dne 3. 6. 2022 uzavřely tytéž smluvní strany dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také žalovaná pohledávka. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení obou smluv a seznamu postoupených případů. Dne 21. 6. 2022 bylo vyhotoveno oznámení o postoupení pohledávky adresované žalované, jímž byla žalovaná také vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení oznámení, které jí bylo odesláno doporučenou poštovní zásilkou dne 23. 6. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z oznámení o postoupení a části poštovního podacího archu. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě původní věřitel půjčil žalované částku 21 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 14 měsíců po 2 788 Kč měsíčně. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v řízení poskytla k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, pouze vyhotovení žádosti o úvěr, v níž jsou toliko údaje uváděné žalovanou, z nichž vyplývá, že jediným příjmem žalované byly dávky poskytované státem, jejichž výše navíc nebyla nijak prokázána, a žalovaná měla další závazek u společnosti [právnická osoba] Je proto nutno dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost, tj. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Už samotná skutečnost, že jediným příjmem žalované jsou dávky poskytované státem, musí být pro potenciálního věřitele signálem, že budoucí dlužník nebude schopen dostát svým závazkům. Výši příjmů a výdajů žalované navíc původní věřitel nijak neověřil, spokojil se pouze s ničím nepodloženými tvrzeními žalované. Absence řádného zkoumání úvěruschopnosti budoucího dlužníka tak má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 21 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 9 088,01 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 11 911,99 Kč, neboť žalovaná částku 9 088,01 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 11 911,99 Kč) byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Prodlení žalované pak nastalo ke dni 8. 7. 2022, neboť k zaplacení žalované částky představující její bezdůvodné obohacení byla vyzvána do data 7. 7. 2022. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.