108 C 280/2023-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 24 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 25. 9. 2008 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 25 440 Kč a to formou sjednaných týdenních splátek. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Zaplatila pouze 1 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na tuto společnost. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 24. 8. 2018 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 2. Dne 25. 9. 2008 uzavřely společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) a žalovaná smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě půjčil původní věřitel žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč formou 53 týdenních splátek, tyto skutečnosti má soud za zjištěny z vyhotovení smlouvy o půjčce. Z oznámení o postoupení pohledávek a smluv o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel a [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupník uzavřeli dne 19. 6. 2015 smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází také pohledávka za žalovanou. [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitel a žalobkyně jako postupník pak uzavřely dne 24. 8. 2018 smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází také pohledávka za žalovanou Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu má soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky do 9. 5. 2023. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 15 000 Kč, která byla žalované fakticky půjčena, se zavázala zaplatit věřiteli také souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč za 53 týdnů, představující 69,6 % půjčené částky. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 téhož předpisu jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, kdy ani ona neočekávala, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho, aniž by musela platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatné je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017 č. j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 téhož předpisu. V případě smlouvy ze dne 25. 9. 2008 (předána částka 15 000 Kč) žalovaná již žalobkyni zaplatila částku 1 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaná nadále dluží žalobkyni pouze částku 14 000 Kč, k jejímuž zaplacení byla žalovaná zavázána. Žalobkyně má také v souladu s §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to v důsledku uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu byla dána v důsledku dvojího postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014. Ve zbytku, tj. co do částky 10 440 Kč s příslušenstvím, byla žaloba s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná zamítnuta. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 57 %, náklady řízení v rozsahu 14 %. Žalobkyně vynaložila náklady v celkové výši 2 430 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 978 Kč, tří předžalobních úkonů právní služby po 300 Kč, tří předžalobních režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč.