108 C 332/2022-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 71 604,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovaným dne 25. 3. 2017 smlouvu [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila částku 87 000 Kč. Součástí dlužné částky byla načerpaná jistina 50 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 10 000 Kč, obchodní úrok 7 000 Kč a služba hotovostní inkaso splátek 20 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal zaplatit formou 58 týdenní splátek ve výši 1 500 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 20,98 % ročně. Před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které mu žalovaný poskytl při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v kartě zákazníka. Původní věřitel ověřil informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil toliko částku 2 x 1 500 Kč, nicméně na žalobkyni byla postoupena částka ve výši 78 954 Kč. Po postoupení pohledávky bylo uhrazeno 7 349,81 Kč. Dlužná částka tak činí 71 604,19 Kč. Z této částky požaduje žalobkyně přiznat zákonný úrok z prodlení za dobu od data po předepsané splatnosti poslední ze splátek, tj. od 6. 5. 2018. 2. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 25. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 37 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 1 500 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 50 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že se nenachází v úpadku a není proti němu vedeno insolvenční řízení. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Dne 25. 3. 2017 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán a dosahuje čisté mzdy ve výši 44 200 Kč. Má výdaje na nájem, inkaso a energie v nájemním bydlení ve výši 4 200 Kč, osobní výdaje ve výši 12 000 Kč a výdaje na splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč. K ověření jeho finanční situace jsou zaškrtnuty bankovní výpisy a pracovní smlouva. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni, jak má soud za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených případů. Dne 23. 5. 2022 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanou, v níž jej vyzval k zaplacení žalované částky do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla žalovanému odeslána téhož dne. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z předžalobní výzvy a podacího archu. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného se navíc původní věřitel spokojil s tvrzeními žalovaného, aniž by vyvinul snahu si je ověřit. Nezískal tak reálnou představu o příjmech a výdajích žalovaného, což je v rozporu se zákonným požadavkem. O těchto důkazních nedostatcích byla žalobkyně soudem poučena, avšak žádné další důkazy nenavrhla. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 50 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 10 349,81 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 39 650,19 Kč, neboť žalovaný částku 10 349,81 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 39 650,19 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 31. 5. 2022, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, která byla v řízení procesně úspěšná co do 55 %, náklady řízení v rozsahu 10 %. Žalobkyně vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 865 Kč, pět úkonů právní služby po 3 980 Kč, pět režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 4 494 Kč, celkem 28 759 Kč. Z této částky má právo na 10 %. tj. 2 876 Kč.