108 C 78/2023-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 14. 3. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 15 500 Kč a to formou 31 týdenních splátek po 500 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 13 500 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z jistiny ve výši 8 709,67 Kč a souhrnného poplatku ve výši 4 790,32 Kč. Žalovaný do podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzýván. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 2. Dne 14. 3. 2005 uzavřeli společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) a žalovaný smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě půjčil původní věřitel žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč formou 31 týdenních splátek, tyto skutečnosti má soud za zjištěny z vyhotovení smlouvy o půjčce. Z oznámení o postoupení pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek má soud za zjištěno, že původní věřitel jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 18. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází také pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu má soud za prokázáno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a vyzván k zaplacení žalobkyni do 12. 2. 2021 vyzvala k zaplacení žalované částky. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 10 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit věřiteli také souhrnný poplatek ve výši 5 500 Kč během 31 týdnů. Tomuto odpovídá roční procentní sazba poplatku ve výši 92,26 %. Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 téhož předpisu jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobce) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho, aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatná je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017 č. j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 téhož předpisu. V případě smlouvy ze dne 14. 3. 2005 (předána částka 10 000 Kč) žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 2 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 8 000 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014. Žalobkyně má také v souladu s §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná zamítnuta. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Žalobkyně naopak byla převážně neúspěšná, neboť jí sice byla přiznána část žalované jistiny, avšak zamítnuté příslušenství pohledávky bylo v daném případě v takové výši, že představuje převážný neúspěch žalobkyně.