109 C 107/2023-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 16 224 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 570,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 141,14 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 806,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 30 % ročně z částky 8 806,93 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 28. 11. 2019 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalované. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaná se s touto částkou zavázala uhradit částku 3 103 Kč úrok, 4 891 Kč poplatek za zpracování úvěru. Žalovaná nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 3 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 141,14 Kč je vypočten jako úrok ve výši 30 % ročně z částky 8 806,93 Kč od 27. 11. 2022 do 28. 1. 2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 570,57 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 806,93 Kč od 27. 4. 2020 do 28. 1. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek pak soud zjistil, že pod [číslo] byla postoupena pohledávka za žalovanou. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kdy žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, tato se zavázala zaplatit také 3 103 Kč úrok a 4 891 Kč poplatek za zpracování úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit částku 1 560 Kč jako doplňkové pojištění, celková dlužná částka 19 554 Kč měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka měla činit 327 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, žije v partnerském vztahu, je na mateřské nebo rodičovské dovolené, její příjem činí 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti 20 500 Kč, odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že žije s rodiči. Má jednu vyživovanou osobu. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, jež uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník dle ustanovení § 1879 o. z. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že byla také postoupena pohledávka za žalovanou. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. byla řádně prověřována solventnost žalované. Žalobkyně pouze tvrdila, že solventnost prověřována byla, k prokazování tvrzení navrhla pouze zákaznickou kartu. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Již ze samotné zákaznické karty však vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla řádně solventnost žalované prověřit, jelikož zde uvádí pouze odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak řádně nezabývala, jaké konkrétní měsíční výdaje žalovaná má na zajištění svých základních životních potřeb jako je nájem, energie, jídlo apod. Také z příjmové stránky 7 600 Kč měsíčně, když žalovaná je na rodičovské či mateřské dovolené vyplývá, že z této částky žalovaná není schopna hradit své základní životní potřeby, natož splácet nějaké závazky v podobě úvěru. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila 3 000 Kč, když fakticky uhrazenou částku soud odečte ze zapůjčených peněz, zavázal tak žalovanou k vydání částky 7 000 Kč. Pokud jde o splatnost dluhu, byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když nelze vycházet z žádných neplatných ujednání smlouvy. Výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2022 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 24. 2. 2022. Dne 7. 3. 2022 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je úrok z prodlení k datu prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalobkyně se však domáhala úroků z prodlení ve výši 10 % ročně a jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh, byl úrok z prodlení přiznán v této výši. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.