109 C 181/2023-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 121 881,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 728,61 Kč, úrok 15 % ročně z částky 119 995,89 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 141,24 Kč od 7. 12. 2022 do 27. 2. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 121 881,89 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 20. 11. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaný celkově načerpal částku 466 869,19 Kč a z titulu smlouvy o úvěru uhradil 357 415,24 Kč. Žalovaný však porušil podmínky smlouvy o úvěru, když úvěr nebyl hrazen řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 11. 2022. Částka 121 881,89 Kč sestává z neuhrazené jistiny 119 995,89 Kč, poplatku ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání 730 Kč, smluvních pokut 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy, jež účastníci uzavřeli, nazvané - šikovný účet, smlouva o revolvingovém úvěru, soud zjistil, že účastníci dne 20. 11. 2021 uzavřeli smlouvu shora uvedenou. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný má měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, bydlí u rodičů, má střední vzdělání, je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno]. 4. Z platební bilance k výše uvedenému úvěru soud zjistil, že žalovaný na jistině načerpal 413 732,78 Kč a 53 136,41 Kč z titulu smlouvy o úvěru, celkově uhradil 357 415,24 Kč. 5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru. Toto tvrzení prokazovala listinou - smlouvou o úvěru ze dne 20. 11. 2021. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah je nutno tvrdit a prokázat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně doplnila písemně podání ohledně zkoumání solventnosti žalovaného, kde uvedla, že bylo vycházeno z příjmu žalovaného 25 500 Kč a z životního minima dospělých členů domácnosti 3 860 Kč. Dále že bylo na výdaje kromě životního minima odečteno 840 Kč jako výše splátky schváleného úvěru. Bylo počítáno s normativními náklady na bydlení ve výši 4 932 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, toto prokazovala úvěrovou zprávou, jedná se však o listinu, kterou si vystavuje sama žalovaná, navíc se jednalo o úvěrovou zprávu, která byla identifikována kódem [anonymizováno], nebyly zde vyplněny žádné údaje o žalovaném, ale také žádná zjištění. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti, jedná se o činnost, kterou má budoucí úvěrující zjistit, jaké skutečné příjmy a výdaje má osoba, které mají být poskytnuty finanční prostředky. Není možno vycházet z údajů životního minima či normativních nákladů na bydlení, jelikož tyto údaje nic nevypovídají o skutečné finanční situaci žalovaného. To znamená, že již z tvrzení, že žalobkyně vycházela z částky životního minima na dospělého člena domácnosti a z normativních nákladů na bydlení, jednoznačně vyplývá, že prověření solventnosti žalovaného nebylo provedeno řádně. Žalobkyně byla u jednání poučena o doplnění důkazů, nad rámec provedeného však žalobkyně nenavrhovala doplnění dokazování. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný za dobu trvání smlouvy o revolvingovém úvěru načerpal celkově částku 466 869,19 Kč a uhradil 357 415,24 Kč, soud tak zavázal žalovaného k vydání rozdílu ve výši 109 453,95 Kč. Pokud jde o splatnost dluhu, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 22. 11. 2022 byla dle podacího archu dána k poštovní přepravě 23. 11. 2022. Dne 5. 12. 2022 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení ve výši 15 % je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zákonných úroků z prodlení za dobu od 7. 12. 2022 do 27. 2. 2023, které kapitalizovala na částku 4 141,24 Kč. Za tuto dobu z přiznané částky 109 453,95 Kč zákonný úrok z prodlení činí 3 733,40 Kč, proto tato částka byla odečtena z požadované částky (4 141,24 Kč mínus 3 733,4 Kč) a to bez kapitalizace, kdy rozdíl 407,84 Kč byl pak zamítnut. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba zamítnuta také ve zbytku. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 22 486 Kč. Celé náklady řízení by činily 28 108 Kč Tyto sestávají z částky 17 940 Kč za tři úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 5 980 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání). K těmto úkonům byly přiznány tři režijní paušály à 300 Kč. Zástupce žalobkyně se daný den u stejného soudu účastnil 4 jednání, proto z náhrady za promeškaný čas a cestovného účtoval ¼. Celá náhrada za promeškaný čas by činila 200 Kč při cestě advokáta z jeho sídla do sídla soudu a zpět, ¼ činí 50 Kč, celé cestovné činí 246,60 Kč (vzdálenost 36 km, paušální náhrada 5,20 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 4,8 l na 100 km a cena paliva 34,40 Kč za jeden litr), ¼ tak činí 62 Kč. Z výše uvedených částek DPH ve výši 21 % činí 3 980 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a částky 4 876 Kč za zaplacený soudní poplatek. Za sepis předžalobní výzvy nebyl přiznán úkon odměny advokáta a režijní paušál, když z předložených listin vyplynulo, že to byla sama žalobkyně, která sepisovala předžalobní výzvu ze dne 22. 11. 2022, když žalovaný byl vyzýván k úhradě částky 134 633,12 Kč s tím, že pokud dluh nebude ve lhůtě zaplacen, může být proti žalovanému zahájeno soudní řízení a následně exekuce. Pokud tak zástupce žalobkyně sepisoval další předžalobní výzvu, nejedná se o účelně vynaložený náklad. Za předžalobní výzvu, kterou sepisovala žalobkyně, však byl přiznán režijní paušál nezastoupeného účastníka dle ustanovení § 1 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně měla ve věci 90 % úspěch, 10 % neúspěch, byl proto přiznán rozdíl mezi těmito částkami ve výši 80 %, a to 22 486 Kč.