109 C 199/2023-61 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 10 960,38 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 960,38 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 504,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 571,73 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 217 Kč a částku 1 567,33 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 23. 3. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit s částkou 15 000 Kč také příslušenství úvěru ve výši 12 088 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas, když uhradil pouze 8 000 Kč. Dne 4. 4. 2022 žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny 10 960,38 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků 766,52 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5 241,56 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 994,06 Kč, inkasního poplatku 1 925,48 Kč. Účelně vynaložené náklady za mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky činí 217 Kč. Žalobkyně nárokuje přiznání nákladů za jednu osobní návštěvu, za kterou si účtuje 217 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiznání částky 1 567,33 Kč, která je představována smluvní pokutou. Částka byla vypočtena z poplatku ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, jak se původní věřitel a žalovaný dohodli. Žalobkyně se tak domáhá smluvní pokuty od 24. 5. 2022 do 13. 10. 2022 z nesplacené jistiny 10 960,38 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 23. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, uvedl, že je zaměstnaný od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2021. Jeho příjem činí 24 820 Kč, za bydlení energie hradí 1 000 Kč, dopravu, jídlo, osobní náklady 3 820 Kč, má srážky ze mzdy nebo výživné 4 320 Kč. Bydlí u rodičů, je svobodný, má základní vzdělání. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč, celkem měl žalovaný uhradit 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávek ze dne 10. 11. 2002 v souladu s ustavením § 1882 odst. 2 o. z. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru prověřovala jeho solventnost dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně předložila pouze listinu, ze které vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytoval informace o své osobě. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem, že toto tvrzeno nebylo a prokázáno, je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud ještě poukazuje na seznam vedených sporů u zdejšího soudu, ze kterého vyplývá, že žalovaný v pozici povinného je účastníkem řízení ve věci sp. zn. 126 EXE 2470/2018, 125 EXE 2686/2018, 128 EXE 1085/2019, 126 EXE 1404/2019, 125 EXE 2193/2019. Všechna tato řízení byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně aktivně pátrala v rejstřících, byla by si vědoma, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, žalovaný 8 000 Kč již uhradil, jak vyplývá z žalobních tvrzení. Soud tak zaváhal žalovaného k úhradě částky 7 000 Kč jako rozdílu mezi výše uvedenými. Pokud jde o splatnost dluhu, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 11. 2022 byla dle podacího archu dána k poštovní přepravě 11. 11. 2022, do prodlení se žalovaný tak dostává 20. 11. 2022. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalobkyně domáhala úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně a soud nemůže překročit její žalobní návrh. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.