109 C 228/2023-68 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 6 205,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 419,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 840,45 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a částku 1 799,46 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 27. 10. 2020 uzavřely smlouvu o úvěru, žalované bylo poskytnuto 8 000 Kč, tato se zavázala uhradit příslušenstvím úvěru ve výši 6 868 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas, když uhradila pouze částku 3 562,01 Kč. Následně k doplnění tvrzení žalobkyně uvedla, že se jedná o částku 3 562 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny 6 205,05 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 461,49 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru činil 2 799,74 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 565,11 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 094,60 Kč Smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu činí 739,51 Kč za období od prvého dne prodlení po celkové splatnosti závazku od 28. 12. 2021 do 14. 10. 2022, kdy základem výpočtu je částka 6 205,05 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 419,05 Kč je vypočten od 28. 12. 2021 do 14. 10. 2022 z částky 6 205,05 Kč. Účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání činí 434 Kč, a to za osobní návštěvu na kontaktní adrese dlužníka, když se jednalo o dvě návštěvy, každá za 217 Kč. Dále se žalobkyně domáhala smluvní pokuty, kterou si účastníci dohodli ve smlouvě o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den započatý s prodlením, a to za období od 28. 12. 2021 do 13. 10. 2022 z částky 6 205,05 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, žalované bylo poskytnuto 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit také úrok ve výši 770 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 920 Kč, poplatek za náklady na vyhodnocení úvěru 738 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 1 440 Kč. Částka měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. 5. Z žádosti o úvěru soud zjistil, že žalovaná dne 27. 10. 2020 požádala o úvěr 10 000 Kč, uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, rodičovský příspěvek, výživné činí 16 993 Kč, měsíčně platí 3 000 Kč za bydlení, energie, za dopravu jídlo, osobní náklady 9 090 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 600 Kč. Žalovaná uvedla, že je v nájmu, je svobodná, má dvě vyživované děti. Má střední vzdělání. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky v souladu s ustanovením § 1882 odst. 2 o. z. Pokud jde o samotný nárok, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., což prokazovala smlouvou o úvěru ze dne 27. 10. 2020, jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalované. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s tím, že je nutno tvrdit a k tvrzení navrhnout důkazy, že solventnost žalované prověřována byla. Žalobkyně pouze předložila žádost o úvěr, ve které jsou sděleny údaje ze strany žalované. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem, že toto tvrzeno ani prokázáno nebylo, je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 8 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila 3 562 Kč. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na vydání rozdílu mezi těmito částkami a to 4 438 Kč. Pokud jde o splatnost dluhu, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 11. 2022 dle podacího archu byla dána k poštovní přepravě 11. 11. 2022, 21. 11. 2022 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se však žalobkyně domáhala úroku v nižší výši, nemůže soud překročit žalobní návrh a na úrocích z prodlení přiznal 8,5 % ročně. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.