109 C 237/2023-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 8 550 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 057,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 234,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 650,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 25,33 % ročně z částky 6 650,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Dále, aby byla zavázána zaplatit částku 7 364 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 067,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 209,19 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 727,7 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrok 24,81 % ročně z částky 5 027,7 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřely dne 14. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaná se zavázala zároveň uhradit 2 000 Kč úrok, 2 000 Kč poplatek za administrativní činnost a 4 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná však uhradila pouze 9 450 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dne 17. 6. 2019 žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřely další smlouvu o úvěru, žalované bylo poskytnuto 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala zároveň uhradit 3 200 Kč úrok, 3 200 Kč poplatek za administrativní činnost a 6 400 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná však uhradila pouze 21 436 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí na adrese uvedené ve smlouvě od srpna 2017, žije s manželem, má jedno nezaopatřené dítě. Jako zdroj příjmů uvedla zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], čistý příjem činil 14 141 Kč, výdaje na bydlení činily 4 839 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že na adrese v žádosti uvedené bydlí od srpna 2017, má manžela, jedno nezaopatřené dítě, jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba] ruce, pracuje jako osobní asistent, její příjem činí 11 826 Kč, výdaje na bydlení 2 844 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, splátky úvěru 1 920 Kč. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, žalované bylo poskytnuto 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala s touto částkou uhradit 3 200 Kč úrok, 3 200 Kč administrativní poplatek, odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru, žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, zároveň se žalovaná zavázala uhradit úrok ve výši 2 000 Kč, 2 000 Kč administrativní poplatek a 4 000 Kč odměnu za hotovostní inkaso splátek. Částka měla být uhrazena v 60týdenních splátkách. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Součástí postoupených pohledávek byly také pohledávky za žalovanou. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl, avšak jen z části, když žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o úvěrech. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 a seznamem postoupených pohledávek. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované před uzavřením smluv o úvěrech ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně byla u jednání poučena o nesplnění povinnosti tvrzení důkazní, tvrzení nedoplnila, důkazní návrhy nenavrhla. Žalobkyně ke zkoumání solventnosti pouze předložila karty zákazníka. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně pátrala v registrech např. exekučním rejstříku, zjistila by, že proti žalované jsou vedena exekuční řízení. Jen u zdejšího soudu, jak bylo prokázáno z výpisu věcí pro osobu, před uzavřením smluv o úvěrech byly vedeny spisy, kdy žalovaná byla v pozici povinné a to např. spisy sp. zn. 125 EXE 3529/2014, 126 EXE 2028/2016, 128 EXE 2402/2017, 126 EXE 1557/2018, 127 EXE 1914/2018. S ohledem na shora uvedené jsou tak smlouvy o úvěrech absolutně neplatné dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Pokud se týká smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 14. 10. 2019, tak z žalobních tvrzení vyplývá, že z částky 10 000 Kč, která byla žalované poskytnuta, žalovaná uhradila 9 450 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k vydání částky 550 Kč. U druhé smlouvy ze dne 17. 6. 2019 bylo prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 16 000 Kč, z žalobních tvrzení pak vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 21 436 Kč, tedy částku vyšší, než ke které by byla zavázána k vydání ze strany soudu. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 550 Kč, ve zbytku s ohledem na výše uvedené odůvodnění žalobu zamítl. Úroky z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se týká splatnosti dlužné částky, bylo vycházeno z výzvy k úhradě dluhu ze dne 24. 11. 2022, která dle podacího lístku byla stejného dne dána k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. je tak žalovaná v prodlení od 6. 12. 2022. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, soudu tak nemohl překročit žalobní návrh a přiznal úroky z prodlení v této výši. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když žalované, která měla ve věci větší procesní úspěch, nevznikly prokazatelné náklady řízení.