109 C 300/2022-102 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 434 010,69 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 084,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 50 417,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 427 314,69 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 12,8 % ročně z částky 425 814,69 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení. Následně žaloba byla rozšířena o zákonný úrok z prodlení z částky 6 696 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Usnesením zdejšího soudu, jež nabyl právní moci 30. 1. 2023, byla připuštěna změna žaloby. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 26. 7. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - konsolidace půjček. Úvěr byl poskytnut ve výši 450 000 Kč. Žalovaná však nehradila řádně a včas sjednané splátky úvěru. Účastníci si ve smlouvě dohodli smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek po dni prohlášení úvěru za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná tak dluží na jistině 425 814,69 Kč, na poplatcích a smluvních pokutách 1 500 Kč a dále dluží úroky a úroky z prodlení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkově částku 66 798,22 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, jež uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaná soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 26. 7. 2019, žalované bylo poskytnuto 450 000 Kč. Účastníci si dohodli měsíční splátku ve výši 7 513,01 Kč, úhradu pojištění 744 Kč Poslední měsíční splátka s úhradou pojištění při řádném splácení měla pak činit 3 873,13 Kč, splátky byly splatné počínaje dnem 20. 8. 2019, přičemž bylo dohodnuto 96 splátek. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalované, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z podacího lístku pak bylo zjištěno, že výše uvedené oznámení bylo žalované zasláno dne 9. 12. 2021. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely výše uvedenou smlouvu. Ke smlouvě o postoupení pohledávek je přiložen seznam postoupených pohledávek, z tohoto soud však neučinil žádný skutkový závěr, jelikož se jedná o mnohostránkový dokument, žalobkyně neoznačila, pod jakým číslem, na jaké stránce, či jiným bližším označení se nachází konkrétně postoupená pohledávka za žalovanou a nejedná se tak o řádně navržený důkaz, kdy je nutno odkázat na určitou listinu a ne pouze na mnohostránkový dokument. 6. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, tuto prokazovala smlouvou o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně jako postupník uzavřela s postupitelem společnosti [právnická osoba] dne 16. 11. 2021 Smlouva byla uzavřena dle ustanovení § 1879 o. z. Nebylo však prokázáno s ohledem na neúplně řádně označený důkaz, a to seznam postoupených pohledávek, jak je uvedeno shora, že také pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena. Aktivní legitimace však byla prokázána oznámením o postoupení pohledávek dle ustanovení § 1882 odst. 2 o. z., když právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované oznámením ze dne 30. 11. 2021, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Dále žalobkyně tvrdila a prokazovala, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Byla předložena smlouva o úvěru ze dne 26. 7. 2019, jež uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná. Jedná se však o spotřebitelskou smlouvu a je nutno tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru solventnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně po poučení soudu však žádná tvrzení nedoplnila a žádné důkazy nenavrhla. Žalobkyně u jednání požadovala poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů. Vzhledem k tomu, že se však nejedná o novum v žalobních tvrzeních, žalobkyně objemem podávaných žalob u soudu z titulu nabyvatele pohledávek z neuhrazených spotřebitelských úvěrů, je velkým žalobcem, povinnost tvrdit a prokazovat zkoumání solventnosti ze strany žalobkyně je povinností, kterou žalobkyně zná mnoho let vzhledem k platné právní úpravě a praxi soudů všech stupňů, kdy opakovaně je poučována ze strany soudu a svou povinnost řádně neplní, nebyla tak žalobkyni poskytnuta žádná lhůta, jelikož se nejedná o zcela nepředvídatelnou důkazní situaci, o které by žalobkyně při podávání žaloby nevěděla, že je její povinností. Proti usnesení o neposkytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů není odvolání přípustné a žalobkyně žádná tvrzení a důkazy u jednání nedoplnila, tak jak je již výše uvedeno. Soud může ještě poukázat, že pochybnosti o řádném zkoumání solventnosti žalované již vzbuzuje samotná smlouva o úvěru, ze které vyplývá, že žalovaná část peněz použila na konsolidaci půjček a úvěrů, přičemž se jednalo o pět úvěrových účtů vedených u právní předchůdkyně žalobkyně v rozmezí 15 500 Kč až 187 000 Kč, přičemž žalovaná i při tolika úvěrech si svůj dluh navýšila, kdy zbývající část finančních prostředků z konsolidovaných úvěrů byla žalované poskytnuta neúčelově. S ohledem na shora uvedené tedy, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala solventnost žalované, je smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 450 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila celkově 66 798,22 Kč. Při odečtení této částky od zapůjčených prostředků, byla tak žalovaná zavázána žalobkyni uhradit částku 383 201,78 Kč. Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., kdy jako výzva k úhradě dluhu, kdy dluh byl řádně specifikován, byla posouzena předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022, která dle podacího lístku byla dána stejný den k poštovní přepravě. Žalovaná je tak povinna plnit dne 26. 4. 2022, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy k datu prodlení činily zákonné úroky z prodlení 15 %, žalobkyně se však domáhala částky nižší a jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh, byla přiznána výše úroků z prodlení v žalované výši 8,25 % ročně. S ohledem na shora uvedené, byla pak žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 54 601 Kč. Celé náklady řízení by činily 71 843,40 Kč Tyto náklady řízení sestávají z částky 40 240 Kč za 4 úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 10 060 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, sepis rozšíření žaloby a účast u jednání). K těmto úkonům byly přiznány 4 režijní paušály à 300 Kč, z výše uvedených částek pak 21 % DPH, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně ve výši 8 702,4 Kč, dále bylo přiznáno 17 361 Kč a 4 340 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci 88 % úspěch, 12 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 76 % z celkových nákladů řízení. Žalobkyni na nákladech nebyl přiznán jeden úkon odměny zastoupení a jeden režijní paušál za sepis předžalobní výzvy, když předžalobní výzvu sepisovala sama právní předchůdkyně žalobkyně, další předžalobní výzvy jsou neúčelně vynaloženými náklady, které soud nemůže přiznat.