109 C 37/2023-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 18 124 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 899,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 792,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 431,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 28,2 % ročně z částky 9 431,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 17. 1. 2020 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se s touto částkou zavázal uhradit 3 100 Kč úrok a 4 891 Kč poplatek za zpracování půjčky a péči o zákazníka. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, když uhradil pouze částku 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 792,66 Kč je vypočítán z úroku 28,20 % z částky 9 431,46 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 1. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 899,39 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 431,46 Kč od 4. 2. 2020 od 28. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu [číslo] žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 3 103 Kč a 4 891 Kč poplatek za zpracování úvěru garance celkové péče a ceny o zákazníka. Dále se žalovaný zavázal zaplatit pojistné ve výši 1 560 Kč, celkem dluh činil 19 554 Kč. 4. Ze zákaznické karty/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako dělník na plný pracovní úvazek, má základní vzdělání, je svobodný, bydlí jako spolubydlící, jeho příjem činí 21 450 Kč, další příjmy domácnosti činí 21 480 Kč, aniž by bylo uvedeno, o jaké příjmy se jedná. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny na částku 5 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely výše uvedenou smlouvu. Ze seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že součástí smlouvy o postoupení je také pohledávka za žalovaným. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala dle ustanovení § 1879 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, kdy pohledávka za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] byla postoupena na žalobkyni. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, toto prokazovala smlouvou v listinné formě, kdy žalovanému dne 17. 1. 2020 mělo být poskytnuto 10 000 Kč (ustanovení § 2395 o. z.). Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. solventnost žalovaného. Žalobkyně pouze všeobecně tvrdila, že solventnost prověřována byla. Jediný důkaz, který předložila je zákaznická karta. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že sama aktivně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v různých registrech, jako je např. insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí či SOLUS apod. Také není tvrzeno, jakým způsobem žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, dospěla k závěru, že další příjmy domácnosti žalovaného činí 21 480 Kč, když tento má být svobodný a bydlet jako spolubydlící. Odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč měsíčně v roce 2020 na uspokojování základních životních potřeb žalovaného jsou zcela nepravděpodobné, když žalovaný musí hradit náklady spojené s bydlením, energiemi, dojížděním do zaměstnání, když má být zaměstnán. Smlouva o úvěru je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaný uhradil pouze 800 Kč jak vyplývá z žalobních tvrzení, soud tak zavázal žalovaného k vydání rozdílu, tedy částky 9 200 Kč. Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2022 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 24. 2. 2022, žalovaný je tak povinen plnit 7. 3. 2022, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v době prodlení činila 11,75 % ročně, žalobkyně se však domáhala úroků z prodlení ve výši 10 % ročně. Tato částka jí byla přiznána, když soud nemůže překročit žalobní návrh. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. když procesní úspěch žalovaného je ve vyšší částce, než která byla žalobkyni přiznána. Žalovaný se však k jednání nedostavil, žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly, proto o těchto bylo rozhodnuto negativním výrokem.