109 C 40/2023-61 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 44 479 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení, částku 16 502 Kč a úrok ve výši 95,91 % ročně z částky 34 767,63 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 165 254 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 31. 7. 2019, žalované byl poskytnut úvěr 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr, kdy uhradila dne 13. 9., 17. 10. a 18. 11. 2019 vždy 2 869 Kč. Následně však nehradila řádně a včas. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované. Žalovaná byla v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč, když u každé neuhrazené splátky, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů, je povinna žalovaná hradit 499 Kč. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč za každou splátku ve výši 200 Kč, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 15 dnů. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná je dále povinna zaplatit smluvní pokutu z nové jistiny ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s úhradou. V daném případě od 26. 2. 2020 do úplného zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 7. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu, žalované bylo poskytnuto 35 000 kč, tato se zavázala uhradit celkově 137 712 Kč ve 48 měsíčních splátkách. 4. Z platební bilance soud zjistil, že žalovaná uhradila 3 splátky po 2 869 Kč a to 13. 9., 17. 10. a 18. 11. 2019. 5. Z hodnocení klienta ze dne 31. 7. 2019 soud zjistil, že je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 5 900 Kč, ostatní příjmy jako výživné, sociální dávky apod., činí 10 800 Kč, celkem 16 700 Kč, prostředky získává z invalidního důchodu a zaměstnání. U výdajů je počítáno s životním minimem 3 410 Kč a s částkou 1 000 Kč na nájemné a inkaso. Je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou na hlavní pracovní poměr. Je vyučena. 6. Z částečného výpisu z účtu vedeného na jméno žalované soud zjistil, že je uvedeno, že disponibilní zůstatek na účtu je 227,51 Kč. 7. Z potvrzení zaměstnavatele žalované společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou do 31. 12. 2019. Její příjmy od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2019 činí 12 307 Kč celkově a za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 11 830 Kč. Z výplatního lístku za měsíc červen 2019 soud zjistil, že čistá mzda žalované činila 11 830 Kč. 8. Z ústřižku poštovní poukázky soud zjistil, že v červenci 2019 byl žalované vyplacen invalidní důchod ve výši 5 994 Kč. 9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), soud zjistil, že byl učiněn závěr, že smlouva žalované je hodnocena jako špatná (negativní příznak). 10. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Toto prokazovala úvěrovou smlouvou uzavřenou dne 31. 7. 2019, kdy žalované bylo poskytnuto 35 000 Kč. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Z předložených listin však vyplynulo, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb nemohla dosáhnout svých povinností s odbornou péči prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně ověřila, jaký má žalovaná příjem, což vyplynulo z potvrzení zaměstnavatele, výplatního lístku a ústřižku poštovní poukázky ohledně invalidního důchodu. Avšak již z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že pracovní smlouvu měla žalovaná uzavřenou na dobu určitou do 31. 12. 2019 Smlouva o úvěru byla uzavřena 31. 7. 2019 s tím, že žalovaná měla splácet úvěr po dobu 48 měsíců, tedy po dobu 4 let. Žalovaná přitom měla zaručen příjem ze svého zaměstnání pouze na období 5 měsíců od uzavření smlouvy o úvěru a následně její příjem by tvořil jen invalidní důchod. Pokud jde o výdaje, je nutno vycházet z faktických výdajů, které daný žadatel o úvěr má jako jsou výdaje na nájem, energie, dopravu do zaměstnání, výdaje spojené se zdravotním stavem žalované, když bylo prokázáno, že tato je v invalidním důchodu, apod. Žalobkyně přitom vycházela z životního minima ve výši 3 410 Kč, přičemž tento údaje nevypovídá nic o skutečných výdajích žalované. Také údaj, že žalovaná za nájemné, inkaso v roce 2019 hradí 1 000 Kč, vypadá zcela nereálně. Při prověřování finanční situace z bankovního účtu vyplývá, že disponibilní zůstatek žalované na účtu je 227 Kč, což nesvědčí závěru, že žalovaná bude schopna měsíčně splácet částku 2 869 Kč po dobu 4 let. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péči poskytovatele úvěru. Pokud by navíc žalobkyně pátrala v dalších registrech jako je např. rejstřík exekucí, musela by zjistit, že proti žalované jsou vedena exekuční řízení, kdy je žalovaná v postavení povinné, což bylo zjištěno, ze spisů zdejšího soudu. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalované bylo poskytnuto 35 000 Kč, z tvrzení vyplývá a z platební bilance bylo prokázáno, že žalovaná celkem uhradila 8 607 Kč (3x 2 869 Kč). Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni rozdíl v těchto částkách a to 26 393 Kč (35 000 Kč mínus 8 607 Kč). Pokud jde o splatnost, tuto soud posoudil dle ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu byla zasílána žalované v roce 2019, nicméně žalobkyně se domáhá úhrady úroků z prodlení až od 26. 2. 2020 a soud tak nemůže přiznat úroky za delší období. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když žalované, která byla ve věci procesně úspěšnější nevznikly prokazatelné náklady řízení.