109 C 48/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 21 358,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 041,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 555,71 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 709,24 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 11 709,24 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 25. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 14 000 Kč. Žalovaný se s touto částkou zavázal uhradit částku 2 504 Kč úroky, 5 652 Kč poplatek za administrativní činnost a 4 127 kč poplatek za komfortní splácení. Žalovaný uhradil pouze 3 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 5 551,71 Kč je vypočten jako úrok ve výši 29 % z částky 11 709,24 Kč od 19. 6. 2020 do 28. 1. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 041,15 Kč je vypočten jako úrok ve výši 10 % ročně z částky 11 709,24 Kč od 9. 7. 2019 do 28. 1. 2022. Žalobkyně uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 4. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, žalovanému bylo poskytnuto 14 000 Kč, tento se zavázal se zapůjčenou částkou uhradit úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování, administrativní činnosti 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 127 Kč. Dále si účastníci dohodli pojistné ve výši 1 800 Kč. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 469 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 412 Kč. 4. Ze zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor výroby, bydlí jako nájemce, nemá žádnou vyživovanou osobu, má základní vzdělání, je svobodný, jeho čistý měsíční příjem činí 19 939 Kč. Dále uvedl, že má 1 750 Kč externí splátky zápůjček a jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že součástí postoupení byla také pohledávka za žalovaným. 6. Pokud se týká aktivní legitimace, tuto žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, když původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, tuto prokazovala listinou - smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 25. 4. 2019 dle ustanovení § 2390 o. z. Jedná se však o spotřebitelskou smlouvu a je nutno řádně tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o doplnění tvrzení a důkazů k řádnému zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že solventnost zkoumána byla. K prokázání tvrzení byla předložena pouze zákaznická karta, kdy z této vyplývá, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána nebyla, když se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s tvrzením, že žalovaný splácí 1 750 Kč jinou zápůjčku a jeho celkové odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v této zákaznické kartě uvedl, že bydlí jako nájemce, je zcela nepravděpodobné, aby jeho pravidelné měsíční výdaje s bydlením činily necelý 1 500 Kč měsíčně, když celkové výdaje žalovaného mají činit 3 000 Kč. Navíc tyto výdaje jsou pouze odhadované. Budoucí věřitel je povinen zkoumat nejenom aktivní stránku úvěruschopnosti žadatele, tedy jeho výdělky, ale také to, jaké má měsíční výdaje spojené s bydlením, dojížděním do zaměstnání apod. Žalobkyně také neprokazovala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala solventnost žalovaného v různých registrech jako je insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, SOLUS apod. Vzhledem k výše uvedenému je tak smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 14 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 3 600 Kč, soud tak zavázal žalovaného k vydání rozdílu a tedy částky 10 400 Kč (14 000 Kč mínus 3 600 Kč). Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2022 se dle podacího lístku dostala k poštovní přepravě až 24. 2. 2022, žalovaný je tak povinen plnit 7. 3. 2022, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch žalovaného je vyšší, tomuto však nevznikly žádné prokazatelné náklady řízení.