109 C 59/2023-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 15 680 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se s touto částkou zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Dluh měl být uhrazen v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, když uhradil pouze 960 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupeny na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 3. 2005 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, celkem 16 640 Kč, dluh měl být uhrazen v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Dle smluvních podmínek RPSN při 52 týdenních splátkách činí 199,4 %. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že pohledávka za žalovaným v celkové výši 15 680 Kč byla postoupena na žalobkyni. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, dle seznamu postoupených pohledávek součástí postoupení byla také pohledávka za žalovaným. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z., § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to společnost [právnická osoba] a žalovaný tuto smlouvu uzavřeli, kdy žalovanému byla půjčena částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 10 000 Kč, která byla žalovanému fakticky půjčena, se zavázal zaplatit žalobci také souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč (ve smlouvě je uváděno RPSN ve výši 199,4 %). Tento poplatek je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčku, bez toho, aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 8. 3. 2005 (předána částka 10 000 Kč) žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 960 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzeních, žalovaný tak dluží 9 040 Kč Částku 960 Kč je třeba odečíst od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 9 040 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán. Žalobkyně ve smyslu ust. § 1879 o. z. prokázala postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dne 1. 2. 2021 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě výzva k úhradě dluhu ze dne 6. 1. 2021, 4. 2. 2021 se tato dostala do dispozice žalovaného, 9. 2. 2021 je povinen plnit a 10. 2. 2021 se dostává do prodlení (ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z.). Výše úroku z prodlení, tak jak byla přiznána, je v souladu s stanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala částek vyšších, byla žaloba v této části specifikovaná ve výroku III. rozhodnutí zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.