109 C 87/2023-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 11 604 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 840,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 044,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 708,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 28,2 % ročně z částky 6 708,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 6. 1. 2020 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně prověřována solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se s touto částkou zavázal uhradit částku 3 103 Kč úrok, 4 891 Kč poplatek za zpracování úvěru. Žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 7 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 044,31 Kč je vypočten jako úrok ve výši 28,2 % ročně z částky 6 708,89 Kč od 5. 1. 2021 do 28. 1. 2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 840,99 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 708,89 Kč od 31. 7. 2021 do 28. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek pak soud zjistil, že pod [číslo] byla postoupena pohledávka za žalovaným. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal zaplatit také 3 103 Kč úrok, 4 891 Kč poplatek za zpracování úvěru. Žalovaný se také zavázal zaplatit částku 1 560 Kč jako doplňkové pojištění, celková dlužná částka 19 554 Kč měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka měla činit 327 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný se základním vzděláním, bydlí jako nájemce, nemá žádnou vyživovanou osobu, není vlastníkem automobilu. Úvěr potřebuje na běžné výdaje domácnosti. Žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zámečník, jeho čistý měsíční příjem činí 14 946 Kč, další příjmy domácnosti 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 1 000 Kč. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, jež uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Smlouva byla uzavřena dle ustanovení § 1879 o. z. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že byla také postoupena pohledávka za žalovaným. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Jedná se o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. byla řádně prověřována solventnost žalovaného. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že solventnost prověřována byla, k prokazování tvrzení navrhla pouze zákaznickou kartu. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Již ze samotné zákaznické karty však vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla řádně solventnost žalovaného prověřit, jelikož zde uvádí pouze odhadované měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč. V roce 2020 je tato částka zcela nereálná, tak aby za částku 1 000 Kč byl žalovaný schopen pokrýt své základní životní potřeby jako je placení nájmu, energií, stravy, případného dojíždění do zaměstnání apod. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nesplnění povinnosti důkazní ohledně prověřování solventnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené je tak smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 7 800 Kč, když fakticky uhrazenou částku soud odečte ze zapůjčených peněz, zavázal tak žalovaného k vydání částky 2 200 Kč. Pokud jde o splatnost dluhu, byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když nelze vycházet z žádných neplatných ujednání smlouvy. Výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2022 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 24. 2. 2022. Dne 2. 3. 2022 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je úrok z prodlení k datu prodlení ve výši 11,75 % ročně, žalobkyně se však domáhala výše 8,25 % ročně a jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh, byl úrok z prodlení přiznán v této výši. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.