111 C 288/2023-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 712 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalovaný při užití veřejné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně se neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm dopravce požadoval jízdné a přirážku k jízdnému. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný dlužné jízdné dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo ke dni 25. 9. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný cestoval dne 25. 9. 2013 na autobusové lince [číslo] dne 30. 9. 2013 na tramvajové lince [číslo] dne 13. 6. 2014 na autobusové lince [číslo] dne 19. 6. 2014 na tramvajové lince [číslo] dne 25. 6. 2014 na tramvajové lince [číslo] dne 3. 9. 2014 na tramvajové lince [číslo] dne 23. 9. 2014 na tramvajové lince [číslo] dne 23. 10. 2014 na tramvajové lince [číslo] dne 4. 11. 2014 na autobusové lince [číslo] dne 30. 12. 2014 na autobusové lince [číslo] dne 26. 3. 2015 na tramvajové lince [číslo]. Šlo o linky patřící [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] V průběhu přepravy byl kontrolován přepravním revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O každé kontrole byla sepsána dohoda s cestujícím. Totožnost žalovaného byla při kontrolách zjištěna z jeho dokladu totožnosti, dohodu žalovaný vždy podepsal, čímž současně dluh vůči dopravci v žalované výši uznal a zavázal se jej zaplatit. Žalovaný na místě neuhradil cenu jízdného v částce 16, resp. 20 Kč za každou jízdu, ani přirážku k jízdnému, která byla stanovena částkou 1 500 Kč za každou jízdu. Dopravce postoupil pohledávku za žalovaným v žalované výši žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 13. 10. 2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno v dopise žalobkyně ze dne 20. 2. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 19. 2. 2023, jenž byl žalovanému spolu s oznámením postoupení odeslán poštou dne 19. 2. 2023 na adresu trvalého bydliště. 4. V předmětné věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek dopravce, došlo mezi nimi při každé jízdě ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě dle § 2550 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě těchto smluv vzniklo žalovanému právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaný nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po něm za každou jízdu částku 1 500 Kč, jako přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Dle § 2053 o. z. došlo ze strany žalovaného současně k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaný se zavázal dluh zaplatit. Právní jednání žalovaného tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí byla pohledávka smluvně postoupena dle § 1879 o. z., postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalovaný existenci dluhu v řízení nepopíral, dosud pohledávku nezaplatil a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak než plněním závazku. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni žalovanou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se s úhradou dluhu ocitl v prodlení vždy po uplynutí 15 dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva v celkové výši 2 000 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), celkem 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle a. t., celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH nebyla přiznána, neboť advokát není jejím plátcem.