111 C 300/2023-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalovaná při užití veřejné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně se neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní dopravce požadoval jízdné a přirážku k jízdnému. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná dlužné jízdné dosud nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo ke dni 9. 10. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaná cestovala dne 7. 7. 2012 na tramvajové lince [číslo] dne 29. 5. 2012 na tramvajové lince [číslo] dne 27. 6. 2012 na tramvajové lince [číslo] dne 29. 5. 2012 na autobusové lince [číslo] dne 13. 4. 2012 na tramvajové lince [číslo] dne 13. 3. 2012 na tramvajové lince [číslo] dne 28. 2. 2012 na autobusové lince [číslo] dne 22. 2. 2012 na autobusové lince [číslo] dne 13. 4. 2012 na trolejbusové lince [číslo] dne 6. 3. 2012 na tramvajové lince [číslo] dne 26. 6. 2012 na trolejbusové lince [číslo] dne 6. 6. 2012 na autobusové lince [číslo] dne 3. 7. 2012 na autobusové lince [číslo] dne 25. 6. 2012 na tramvajové lince [číslo] dne 17. 2. 2012 na trolejbusové lince [číslo] dne 13. 2. 2012 na trolejbusové lince [číslo]. Šlo o linky patřící [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] V průběhu přeprav byla kontrolována přepravním revizorem, kterému se neprokázala platným jízdním dokladem. O kontrole byla vždy sepsána dohoda s cestujícím. Totožnost žalované byla při kontrole zjištěna z dokladu totožnosti, dohody žalovaná podepsala, čímž současně dluh vůči dopravci v žalované výši uznala a zavázala se jej zaplatit. Žalovaná na místě neuhradila cenu jízdného v částce 15 Kč, ani přirážku k jízdnému, která byla stanovena částkou 1 000, resp. 1 500 Kč. Dopravce postoupil pohledávku za žalovanou v žalované výši žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 13. 10. 2021. Postoupení bylo žalované oznámeno v dopise žalobkyně ze dne 19. 2. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem ze dne 19. 2. 2023, jenž byl žalované spolu s oznámením postoupení odeslán poštou dne 20. 2. 2023 na adresu trvalého bydliště. 4. V předmětné věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek dopravce, došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě dle § 2550 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě této smlouvy vzniklo žalované právo, aby ji dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaná nemohla prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po ní částku 1 000, resp. 1 500 Kč, jako přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách a dle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Dle § 2053 občanského zákoníku došlo ze strany žalované současně k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaná se zavázala dluh zaplatit. Právní jednání žalované tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí byla pohledávka smluvně postoupena dle § 1879 o. z., postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalovaná existenci dluhu v řízení nepopírala, dosud pohledávku nezaplatila a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak než plněním závazku. Soud proto žalované uložil, aby žalobkyni žalovanou částku uhradila do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se s úhradou dluhu ocitla v prodlení vždy po uplynutí 15 dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva v celkové výši 2 000 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle a. t., celkem 300 Kč. Náhrada 21% DPH nebyla přiznána, neboť advokát není jejím plátcem.