113 C 154/2023-28 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 102 114,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že uzavřela prostřednictvím svého mandatáře s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 196 798 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky formou 60 měsíčních splátek ve výši 4 855 Kč, splatných vždy k 14. dni v měsíci počínaje [datum]. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy přestal hradit pravidelné splátky, a to od splátky splatné dne [datum]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Dne [datum] došlo prostřednictvím vymáhací agentury k zabavení předmětu financování a dne [datum] došlo k prodeji předmětného automobilu za částku 157 000 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalovanému dlužnou pohledávku se splatností do [datum]. Žalobkyně nárokuje rovněž smluvní pokutu ve výši 19 277,77 Kč, na kterou jí vznikl nárok v okamžiku zrušení úvěrové smlouvy. Smluvní pokuta byla sjednána v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky, žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 156 328,68 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 75 234,66 Kč od [datum] do dne podání žaloby. Žalovaného k úhradě dlužné částky vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu neuhradil. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy lustrací žalovaného v dostupných registrech dlužníků a dále vycházela z tvrzení žalovaného ohledně jeho finanční situace v rozhodné době. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z úvěrové smlouvy č. AU [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyni a žalovaným, přičemž za žalobkyni jednal mandatář [právnická osoba], úvěr byl sjednán ve výši 196 798 Kč a cílem poskytnutí úvěru bylo financování koupě automobilu Volkswagen Passat, [VIN kód]. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 4 855 Kč, splatných vždy k 14. dni měsíci počínaje [datum] Poslední splátka úvěru měla být ke dni [datum]. Žalovaný uvedl, že je svobodný, jako podnikatel má měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, výdaje na bydlení má 4 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Zjištění učiněná z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. AU [číslo] jsou s výše uvedeným shodná. 5. Z úvěrových podmínek žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně má právo na odstoupení od smlouvy o úvěru v případě prodlení žalovaného v délce 31 a více dní. Dále má právo na okamžité zesplatnění úvěru v případě, že bude žalovaný v prodlení s úhradou 3 a více měsíčních splátek. Dále zde byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru, v důsledku kterého došlo k zesplatnění úvěru a zrušení úvěrové smlouvy. 6. Z mandátní smlouvy bylo zjištěno, že ji uzavřely dne [datum] žalobkyně jako mandant a [právnická osoba] a. s. jako mandatář. Předmětem této smlouvy byla povinnost mandatáře uzavírat jménem mandanta leasingové nebo úvěrové smlouvy, které byly sjednávány za účelem financování koupě ojetých nebo nových automobilů. 7. Z výpisu z veřejného rejstříku bylo zjištěno, že došlo k fúzi, když [právnická osoba] a. s. a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] N. V. zanikly a na jejich místo nastoupila společnost [právnická osoba] Dále bylo zjištěno, že došlo ke změně názvu společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] 8. Z potvrzení o proplacení úvěru se podává, že dne [datum] provedla žalobkyně platbu ve výši 196 798 Kč ve prospěch [právnická osoba] 9. Z protokolu o převzetí automobilu ke smlouvě č. AU [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný převzal od společnosti [právnická osoba] automobil Volkswagen Passat, [VIN kód]. 10. Z přehledu plateb pro smlouvu č. AU [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku 74 494 Kč. Žalobkyně následně obdržela částku 157 000 Kč za prodej vozidla, kterou rozpočítala na dlužné splátky a na platbu faktur za odtah a opravu vozidla. Celkem tedy obdržela žalobkyně na danou úvěrovou smlouvu úhradu ve výši 231 494 Kč. 11. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze smlouvy č. AU [číslo] a vyzvala ho k úhradě dlužné částky 171 769,68 Kč. 12. Z kupní smlouvy ze dne [datum] ve spojení s předávacím protokolem se podává, že vozidlo [anonymizována dvě slova], [VIN kód], bylo prodáno za částku 157 000 Kč. 13. Z dopisu ze dne [datum], doručenému žalovanému dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že po odprodeji předmětu financování došlo k vyčíslení dlužné pohledávky na částku 86 843 Kč. 14. V předžalobní výzvě ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 100 102,97 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. 15. Z faktur č. ZPZ22/000317, ZPZ22/000317, ZPZ22/000317, ZPZ22/000317, ZPZ22/000468, ZPZ22/000468, [číslo] ze dne [datum], včetně rozepsaného seznamu a potvrzení o provedení platby ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], včetně potvrzení o provedení platby ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], včetně rozepsaného seznamu a potvrzení o provedení platby ze dne [datum] a výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] soud pro nadbytečnost neučinil žádná skutková zjištění. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 196 798 Kč na nákup automobilu Volkswagen Passat, [VIN kód], a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 4 855 Kč, splatných vždy k 14. dni měsíci počínaje [datum]. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 74 494 Kč. Žalobkyně následně obdržela částku 157 000 Kč za prodej vozidla. Celkem tedy obdržela žalobkyně na danou úvěrovou smlouvu úhradu ve výši 231 494 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena pouze úvěrová smlouva a v podání ze dne [datum] záznam obrazovky o lustraci žalovaného v registrech a databázích. Žalobkyně tak soudu nepředložila žádné listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ověřovala jiným způsobem. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. 17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením. § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, p