113 C 193/2023-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 138,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Žalovaná byla žalobkyní informována o záporném zůstatku, který je nutno uhradit. Žalobkyně tedy ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná informována o zrušení jejího účtu v důsledku zániku smlouvy, pohledávka ve výši 21 138,78 Kč byla k tomuto datu převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] se podává, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně zřídila žalované běžný účet a debetní kartu. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve formě povolení debetu až do výše 20 000 Kč. Doba trvání byla sjednána na neurčito s dobou čerpání 360 dnů a zápůjční úroková sazba byla ve výši 12 % ročně. Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. 5. Žalobkyně vyhotovila dne [datum] oznámení o vzniku nepovoleného debetu, ve kterém žalovanou vyzvala k úhradě 370 Kč O odeslání tohoto oznámení nedoložila žalobkyně ničeho. 6. Žalobkyně vyhotovila dne [datum] oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, ve kterém informovala žalovanou o zrušení účtu ke dni [datum] a o jejím debetním zůstatku (dluhu) ve výši 21 138,78 Kč O odeslání tohoto oznámení nedoložila žalobkyně ničeho. 7. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované dne [datum], byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 23 659,82 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. 8. Dle výpisů z účtu žalované za období od [datum] do [datum] měla žalovaná každý měsíc několik kreditních položek a množství debetních položek. Žalovaná čerpala několik úvěrů, splácela několik úvěrů, platila nájem ve výši 6 900 Kč, zálohy na elektřinu ve výši 1 000 Kč. Od dubna 2022 nebyla žalovaná již na účtu aktivní. Dne [datum] byl debetní zůstatek ve výši 21 138,78 Kč převeden na speciální pohledávkový účet. 9. Ze žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu se podává, že žalovaná byla svobodná, neměla žádné děti, měla roční čistý příjem z podnikání ve výši 480 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 200 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč, dluhy mimo banku neměla. 10. Dle výpisu z nebankovních registrů měla žalovaná 4 nevyřízené žádosti a jednu odmítnutou žádost. 11. Z výpisu příjmů žalované za období od [datum] do [datum] se podává, že žalované chodilo výživné ve výši 6 000 Kč, výplata v nepravidelné výši, dále zde bylo několik vkladů v hotovosti. 12. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (z historického výpisu) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění. 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně) dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o povoleném debetu, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože povolený debet lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalované umožní na jejím bankovním účtu č. [bankovní účet] přečerpání (povolený debet) až do výše úvěrového limitu v částce 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně, RPSN 12,68 % ročně, doba čerpání byla 360 dní. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně vycházela z žádosti žalované ze dne [datum], ve které žalovaná uvedla celkový roční příjem z podnikání ve výši 480 000 Kč a výdaje na bydlení ve výši 2 200 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně stanovila výdaje žalované po zohlednění její životní situace a podle svého interního ekonomického modelu na částku 14 157 Kč. Výši příjmů pak banka ověřila výpisy z osobního účtu žalované, kdy bylo prokázáno, že žalované přicházelo výživné od otce ve výši 6 000 Kč, dále pak nepravidelné platby od různých subjektů ([právnická osoba] a [jméno] [příjmení]). Žalobkyně k prokázání příjmů žalované nepředložila pracovní smlouvu ani daňové přiznání, ze kterého by vycházela konkrétní částka příjmu žalované. Co se týče výdajů žalované, pak není reálné, aby měla výdaje ve výši 3 200 Kč, jak uvedla v žádosti. Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jejích výdajů. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením a se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalované, a to navíc za situace, kdy sama žalovaná uvedla pouze minimální výdaje. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovanou uhrazena. K poučení soudu pak žalobkyně nedoplnila ničeho. Povinností žalobkyně bylo nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu čerpala a jakou následně uhradila. Toto tvrzení nelze nahradit odkazem na výpisy z účtu žalované, které ani časově nepokrývají celou dobu smluvního vztahu. Teprve po řádném doplnění tvrzení dochází k prokazování těchto tvrzení. Žalobkyně, ačkoliv byla řádně soudem poučena, tak jak je uvedeno shora, svou povinnost tvrzení ve vztahu k celkové čerpané částce a k celkové uhrazené částce za dobu trvání smluvního vztahu nesplnila a v tomto ohledu pak neunesla břemeno tvrzení. 15. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci plně procesně úspěšná, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.