113 C 276/2023-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 551,14 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet], které měla žalovaná splatit formou 72 měsíčních splátek po 1 220,47 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně a včas, a tak právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalované ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná na pohledávka uhradila částku 55 763,76 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] se podává, že žalovaná žila s druhem a jedním vyživovaným dítětem v pronajatém bytě/domě a byla zaměstnána na dobu určitou s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 27 232 Kč. Celkový příjem domácnosti uvedla ve výši 50 000 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi [právnická osoba], a žalovanou a obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly. [příjmení] se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 55 000 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit částku 89 656,69 Kč. Splatnost byla stanovena v 72 měsíčních splátkách po 1 220,47 Kč Tyto údaje jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardním informace o spotřebitelském úvěru. 6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] vyplývá, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalovaná měla příjem ve výši 27 232 Kč a neměla žádné evidované splátky. 7. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] se podávám že žalovaná měla průměrnou čistou mzdu ve výši 27 232 Kč. 8. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná a že dne [datum] byla na účet připsána částka 55 000 Kč. 9. Z platební historie se podává množství debetních i kreditních položek na danou úvěrovou smlouvu. Z dokumentu však není přehledně patrná celková částka uhrazená žalovanou na předmětnou úvěrovou smlouvu. 10. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne [datum] oznámení o prohlášení úvěru za splatný. O jeho odeslání žalobkyně nepředložila žádný důkaz. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalované dne [datum], postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. 13. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 41 612,16 Kč, a to do [datum]. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 55 763,76 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z doloženého příjmu žalované ve výši 27 232 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující tvrzené výdaje žalované. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ověřovala jiným způsobem. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně, když bylo předloženo pouze potvrzení o výši příjmu, avšak žádné listiny osvědčující výdaje žalované. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 55 000 Kč již uhradila 55 763,76 Kč a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí pohledávka za žalovanou byla postoupena ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z. a žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. 15. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci plně procesně úspěšná, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.