113 C 281/2023-24 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 399 675,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč, a to na úvěrový účet č. [bankovní účet], které měl žalovaný uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 898 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 224 706 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi [anonymizována dvě slova] jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným. [příjmení] se zavázala dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 450 000 Kč, a to na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 898 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 11,90 % ročně a RPSN bylo ve výši 13,08 %. 5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný měl příjem ve výši 26 265 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila dle příchozích plateb na běžný účet žalovaného, a výdaje uvedl v nulové výši. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácel měsíčně celkem 10 033,67 Kč. 6. Z výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] se podává, že je zde vždy jedna kreditní položka (příchozí mzda), dne [datum] načerpal žalovaný úvěr ve výši 52 012,10 Kč. Z výpisů nejsou patrné žádné pravidelné platby za bydlení či služby, je zde množství debetních položek. 7. Z obratové historie (podklady pro soudní řízení) se podává množství debetních i kreditních položek na danou úvěrovou smlouvu. Z dokumentu však není přehledně patrná celková částka uhrazená žalovaným na předmětnou úvěrovou smlouvu. 8. Z dokumentu s názvem stav úvěru v minulosti se podává, že žalovaný načerpal celkem 450 000 Kč a na svůj dluh uhradil splátky v celkové výši 219 530,05 Kč. 9. [právnická osoba], ze dne [datum] se podává, že majitelem a jedinou disponující osobou úvěrového účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný. 10. Z výzvy ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl vyzván k uhrazení částky 21 864 Kč s tím, že pokud tak neučiní do [datum] dojde k tomuto dni ke zesplatnění úvěru. O odeslání výzvy žalobkyně nepředložila žádný důkaz. 11. V rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky 387 969 Kč O odeslání rozhodnutí žalobkyně nepředložila žádný důkaz. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny žalobkyně uhradila dne [datum] kupní cenu za postoupené pohledávky. 13. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 14. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě částky 446 647,63 Kč, a to do [datum]. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 450 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byly předloženy výpisy z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], ze kterých je patrné, že žalovaný měl pravidelný příjem, avšak nepodávají se ze něj žádné pravidelné výdaje žalovaného. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ověřovala jiným způsobem. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalovaného, a to navíc za situace, kdy sám žalovaný v žádosti neuvedl žádné výdaje. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 450 000 Kč již uhradil 224 706 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 225 294 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalovaného z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (52 % a 48 %). 18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.