113 C 314/2023-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 197,42 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Žalovaná byla žalobkyní informována o záporném zůstatku, který je nutno uhradit. Žalobkyně tedy ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná informována o zrušení jejího účtu v důsledku zániku smlouvy, pohledávka ve výši 11 197,42 Kč byla k tomuto datu převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně následně v podání ze dne [datum] doplnila, že úvěrový limit žalované byl stanoven na 10 000 Kč, žalovaná tento limit překročila opakovaně, naposledy dne [datum]. Dne [datum] byla žalovaná informována o nepovoleném debetu, který je nutné uhradit. Žalované bylo dne [datum] odesláno odstoupení od smlouvy. Dopisem ze dne [datum] byla informována o zrušení účtu. Účet ke dni zrušení vykazoval debetní zůstatek ve výši 11 197,42 Kč. 4. Žalobkyně dále v podání ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalované posoudila s odbornou péčí, a to vyhodnocením informací získaných z bankovního a nebankovního registru klientských informací a informací získaných z registru [příjmení]. Žalobkyně má dále k dispozici informace o platební historii spotřebitele za poměrně dlouhou dobu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, a je tak schopna nezávisle ověřit věrohodnost a pravdivost informací poskytnutých samotným spotřebitelem. Z úvěrových registrů zjistila, že žalovaná nebyla s plněním povinností po splatnosti a že v minulosti byla v prodlení pouze jedenkrát u dvou existujících úvěrů. Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů, živnostenského rejstříku i existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Po prověření příjmů a výdajů žalované žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalované z hlediska demografických a behaviorálních dat. Žalovaná na poskytnutý úvěr hradila v období od listopadu 2021 do srpna 2022 řádně a včas, což dle názoru žalobkyně potvrzuje to, že žalovaná byla schopna úvěr splácet. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] se podává, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně zřídila žalované běžný účet a debetní kartu. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve formě povolení debetu až do výše 10 000 Kč. Doba trvání byla sjednána na neurčito s dobou čerpání 360 dnů a zápůjční úroková sazba byla ve výši 19,99 % ročně. Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. 7. Žalobkyně vyhotovila dne [datum] oznámení o vzniku nepovoleného debetu, ve kterém žalovanou vyzvala k úhradě 478,39 Kč O odeslání tohoto oznámení nedoložila žalobkyně ničeho. 8. Žalobkyně vyhotovila dne [datum] oznámení o odstoupení od smlouvy. O odeslání tohoto oznámení nedoložila žalobkyně ničeho. 9. Žalobkyně vyhotovila dne [datum] oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, ve kterém informovala žalovanou o zrušení účtu ke dni [datum] a o jejím debetním zůstatku (dluhu) ve výši 11 197,42 Kč O odeslání tohoto oznámení nedoložila žalobkyně ničeho. 10. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 12 056,15 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. 11. Dle výpisů z účtu žalované za období od [datum] do [datum] se podává, že žalovaná předmětný účet využívala do [datum]. Poté již nebyla žalovaná na účtu aktivní. Během období od [datum] do [datum] byly na účet připsány 4 částky, a to částka 4 000 Kč, která byla na účet vložena, částka 874 Kč jako vratka od [anonymizováno] drah, částka 13 090 Kč od Úřadu práce a částka 3 713 Kč od ČSSZ. Z výpisu z účtu nejsou patrné žádné pravidelné výdaje, je zde množství debetních položek. Dne [datum] byl debetní zůstatek ve výši 11 197,42 Kč převeden na speciální pohledávkový účet. 12. Ze žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu se podává, že žalovaná byla rozvedená, měla čtyři vyživované děti do 10 let, měla čistý příjem ze závislé činnosti ve výši 55 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč, dluhy mimo banku splácela ve výši 5 000 Kč. 13. Dle výpisu z bankovních a nebankovních registrů měla žalovaná 7 existujících úvěrů mimo banku s celkovou nesplacenou jistinou ve výši 493 204 Kč. Splátky byly uvedeny pouze u dvou z těchto úvěrů, a to v celkové výši 6 985 Kč. Nesplácení bylo zjištěno také u dvou z existujících úvěrů. 14. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (všeobecných obchodních podmínek, historického výpisu, sazebníku KB, oznámení o úrokových sazbách) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o povoleném debetu, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože povolený debet lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalované umožní na jejím bankovním účtu č. [bankovní účet] přečerpání (povolený debet) až do výše úvěrového limitu v částce 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 % ročně, RPSN 22 % ročně, doba čerpání byla 360 dní. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně vycházela z žádosti žalované ze dne [datum], ve které žalovaná uvedla měsíční čistý příjem ve výši 55 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč a splátky ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně k prokázání příjmů žalované nepředložila pracovní smlouvu, daňové přiznání, ani potvrzení od Úřadu práce či ČSSZ. Co se týče výdajů žalované, pak není reálné, aby měla při péči o 4 nezletilé děti do 10 let věku výdaje ve výši 2 000 Kč, jak uvedla v žádosti. Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jejích výdajů. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním příjmové ani výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením a se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalované, a to navíc za situace, kdy sama žalovaná uvedla pouze minimální výdaje. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla. Co se týče žádosti žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty k doložení důkazů, pak tato již nebyla žalobkyni poskytnuta, neboť byla soudem již před nařízením jednání písemně poučena a soud ji k doplnění tvrzení i důkazů stanovil dodatečnou lhůtu, která byla navíc na žádost žalobkyně prodloužena. Za této situace se soudu nejeví v souladu se zásadou ekonomie řízení poskytovat žalobkyni další lhůtu, když předešlé lhůty poskytnuté soudem nevyužila. 16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s