113 C 362/2023-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 92 564,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které měl žalovaný uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 822 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 50 858 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi úvěrující bankou [právnická osoba], a žalovaným jako úvěrovaným klientem. [příjmení] se zavázala klientovi poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, a to na úvěrový účet č. [bankovní účet], přičemž část úvěru ve výši 21 023 Kč sloužila ke konsolidaci původního dluhu u banky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,99 % ročně a RPSN činilo 16,67 %. Měsíční splátky byly ve výši 1 822 Kč. 5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] vyplývá, že vyplývá, že žalovaný měl příjem ve výši 14 821 Kč, což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila dle příchozích plateb na běžný účet žalovaného, a výdaje uvedl v nulové výši a nájemné ve výši 6 500 Kč. Právní předchůdkyně stanovila celkové výdaje klienta na částku 10 589 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácel měsíčně celkem 1 118 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 822 Kč, nové splátkové zatížení tak bylo ve výši 2 940 Kč. 6. Z výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] se podává, že je zde vždy několik debetních položek (příchozí mzda, ale i převody v rámci účtů žalovaného, pojistné plnění a vyplácení dávek od ČSSZ). Z výpisů nejsou patrné žádné pravidelné platby, je zde množství debetních položek. 7. Z výzvy ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě částky 8 085 Kč O odeslání výzvy nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum], odeslaného žalovanému dne [datum], se podává, že dluh žalovaného ve výši 92 565 Kč byl ke dni [datum] zesplatněn. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 11. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě částky 111 568,33 Kč, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 100 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma dokumentu s názvem posouzení úvěruschopnosti a výpisů z účtu žalovaného, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 100 000 Kč již uhradil 50 858 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 49 142 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do sedmi dnů od odeslání, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.