116 C 170/2023-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení částky 13 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dne [datum] byla uzavřena mezi účastníky smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly zaslány na účet [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil 3 504 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si své vlastní parametry, poté vyplnil formulář, žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek, že potvrzuje, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to na základě skenu dokladu totožnosti s fotografií, dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je informace o jméně a příjmení majitele účtu, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena. Smlouva byla podepsána elektronicky, a to pinem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Smlouva byla následně neprodleně potvrzena a odeslána e-mailem na zadanou adresu žalovaného a došlo k uzavření písemné smlouvy o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně informovala o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Informace byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, čímž byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému v důsledku prodlení vznikla povinnost uhradit náklady spojené s prodlením za odeslání celkových písemných výzev ve výši 2 500 Kč dle článku II., III. smlouvy, které byly odeslány [datum], následně téhož roku dne 8. 3., 15. 3., 24. 3. a 8. 4. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dne [datum], avšak dluh do současné doby neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 4. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou zúčastněné strany podepsaly. Žalovaný smlouvu podepsal [příjmení] kódem [číslo], smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Předmětem zápůjčky bylo poskytnutí částky 10 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč nejpozději [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (viz smlouva o zápůjčce ze dne [datum], VOP). Dne [datum] došlo k poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného (viz oznámení o provedení příkazu k úhradě). Žalovaný dlužnou částku řádně nehradil, proto byl žalobkyní opakovaně upomínán (viz upomínka ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], která téhož dne byla odeslána žalovanému (viz výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo namístě, aby žalobkyně doplnila tvrzení, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a nabídla důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Pokud by se žalobkyně (právní zástupce) dostavila k jednání, bylo by jí soudem uděleno v tomto směru poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se zástupce žalobkyně k jednání nedostavil, nemohl být ze strany soudu o povinnosti tvrdit a prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy poučen, když poučovací povinnost soudu se váže toliko k jednání (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010). 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. V daném případě žalobkyně nedostála odborné péče při zkoumání aktivní stránky majetkových poměrů žalovaného a úvěruschopnost nezkoumala. Poskytla-li mu tedy spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 ZoSÚ neplatná. Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud k neplatnosti takovéhoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (viz ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, kdy vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci, je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2019, čj. 15 Co 118/2019). Z tohoto důvodu soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 9. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a úroku. S ohledem na shora uvedené soud nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně čerpal finanční prostředky v rozsahu 10 000 Kč (tato částka byla žalobkyní zaslána na jeho účet) a tuto částku nevrátil, přičemž sama žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaným bylo uhrazeno toliko 3 506 Kč. Soud tedy přiznal nárok na zaplacení 6 496 Kč žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a zavázal jej k úhradě 6 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán od [datum], v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta. 11. Ve sporu byl procesně převážně úspěšný žalovaný, kterému by podle poměru úspěchu ve věci náležela náhrada nákladů řízení, žalovanému však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.