130 C 117/2023-94 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 45 417,89 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce uzavřené s žalovaným dne 29. 9. 2017. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 95 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 2 396 Kč měsíčně při úrokové sazbě 9,7 % ročně od 25. 10. 2017. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, vycházela přitom z deklarovaného příjmu 15 000 Kč měsíčně a deklarovaných výdajů s využitím komplexního statistického nástroje. Původní věřitelka zohlednila výdaje ve výši 12 052 Kč, splátky stávajících úvěrů ve výši 1 825 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 5 517 Kč, na živobytí ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 300 Kč. Žalovaného také prověřila v externích a interních rejstřících. Žalovaný půjčku nesplácel řádně a včas, původní věřitelka proto půjčku ke dni 17. 12. 2019 zesplatnila. Žalovaný uhradil v době od 25. 10. 2017 do 30. 11. 2020 celkem na půjčku 55 537,04 Kč. Předmětem žaloby byla jistina ve výši 45 417,89 Kč, z níž žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 18. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 21. 6. 2023 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta s přílohami soud zjistil, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr byl svobodný, bezdětný a žil sám v pronajatém bytě, uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí ve výši 5 700 Kč a další výdaje ve výši 1 300 Kč. Prostřednictvím úvěrových registrů banka zjistila splátkové zatížení žalovaného ve výši 1 825 Kč měsíčně, výdaje na bydlení navýšila na 5 517 Kč, na živobytí počítala s výdaji ve výši 3 410 Kč a s ostatními výdaji ve výši 1 300 Kč. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy a o půjčce [číslo] ze dne 29. 9. 2017 a výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč za úrok ve výši 9,7 % ročně. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 396 Kč. Žalovaný úvěr čerpal připsáním na jeho účet dne 29. 9. 2017. 5. Ze soupisu splátek a výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný úvěr od počátku nesplácel řádně a včas, za dobu od 25. 10. 2017 do 12. 6. 2020 uhradil bance 55 537,04 Kč. 6. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že toto bylo vyhotoveno dne 17. 12. 2019 a k tomuto datu banka vyčíslila dluh ze smlouvy [číslo] na částku 58 699,08 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi bankou a žalovaným postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 1. 2021, které bylo odesláno žalovanému dne 13. 1. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 50 867,13 Kč. 8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že byla vyhotovena dne 31. 5. 2022 a žalobkyně v ní vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 50 832,18 Kč. 9. Ze sazebníku úvěrových produktů, výpisu poplatků, všeobecných obchodních podmínek a poštovního podacího archu ze dne 28. 11. 2019 soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne 29. 9. 2017 se žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému částku ve výši 95 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9,7 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 396 Kč. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru uzavřenou dle ust. § 2395 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Jak z žalobních tvrzení samotných, tak z předložených listinných důkazů je zřejmé, že původní věřitelka nezkoumala řádně výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, zejména skutečnou výši výdajů na bydlení a živobytí. Také měsíční příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč nemohl vést původní věřitelku, pokud by se řídila pravidly zodpovědného úvěrování, k objektivnímu závěru, že žalovaný je schopen úvěr splátkami ve sjednané výši a s ohledem na svoje dosavadní splátkové zatížení splácet. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 11. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 95 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil z téhož titulu 55 537,04 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 39 462,96 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 18. 1. 2021 na základě předžalobní výzvy odeslané žalovanému dne 13. 1. 2021. Výzvu soud považuje za doručenou třetího pracovního ode dne odeslání, tj. 18. 1. 2021, přičemž žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni úrok z prodlení. 12. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 462,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 19. 1. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, žalobkyni přiznal poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 54 %. Za základ pro posouzení procesního úspěchu účastníků soud vzal žalovanou jistinu a úrok z prodlení vypočtený ke dni vyhlášení rozsudku, podle nichž žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 77 % Náklady řízení, jejichž náhrada žalobkyni náleží, se skládají z advokátní odměny za tři úkony právní služby ve výši 1 500 Kč dle ust. § 14b advokátního tarifu a s tím související náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč. Ze základu 2 400 Kč soud vypočet 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem. Spolu se soudním poplatek ve výši 1 817 Kč tak činí celková částka nákladů řízení 4 721 Kč, 54 % z toho pak 2 549,34 Kč. Po zaokrouhlení tak soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2 549 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení nepřiznal žalobkyni odměnu a náhradu hotových výdajů za doplnění tvrzení a důkazů, neboť se jednalo o základní tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě.