130 C 142/2023-71 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 32 273 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 20. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 22 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 470 Kč od 12. 1. 2018 za úrok ve výši efektivní úrokové sazby 108,89 % ročně. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaná uhradila pouze jednu splátku dne 30. 1. 2018 ve výši 1 470 Kč. Žalobkyně proto ke dni 18. 4. 2018 úvěr zesplatnila, přičemž dluh na jistině činil 26 070,58 Kč. Po zesplatnění uhradila žalovaná celkem 5 397,46 Kč. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 20 673 Kč, smluvních pokut za prodlení se dvěma splátkami ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 10 002 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listiny označené hodnocení klienta, výpisů z registru [příjmení] a NRKI, pracovní smlouvy, jejího dodatku, výplatních pásek, [anonymizováno] záznamu, výpisu z účtu žalované a rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 24. 2. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr z celkových měsíčních příjmů žalované ve výši 18 765 Kč tvořené příjmem ze zaměstnání ve výši 13 265 Kč a výživným na dvě nezletilé děti ve výši 5 500 Kč. Na tento příjem žalobkyně započetla měsíční výdaje ve výši životního minima 3 410 Kč, výdaje dětí žalované ve výši 3 500 Kč a výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, splátky ve výši 2 700 Kč a ostatní výdaje ve výši 200 Kč. K těmto výdajům nebyly předloženy žádné doklady. Žalovaná byla zaměstnána do 31. 1. 2021 jako uklízečka. V září 2017 si vydělala 17 817 Kč (při 21 odpracovaných dnech), v říjnu 13 797 Kč (při 13 odpracovaných dnech) a listopadu 4 482 Kč (při 7 odpracovaných dnech). Žalovaná měla účet u [právnická osoba] a u [právnická osoba], na němž měla v listopadu 2017 počáteční zůstatek záporný. Ke dni 19. 12. 2017 nebyla žalovaná evidována v databázi [příjmení], v Nebankovním registru klientských informací měla žalovaná přiděleno skóre 478, kdy dle legendy jde o méně rizikového klienta. 4. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2023 ve věci sp. zn.: [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že v roce 2018 bylo zahájeno insolvenční řízení žalované, usnesením ze dne 18. 1. 2019 insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a usnesením ze dne 17. 1. 2023 oddlužení zrušil a řízení zastavil, neboť žalovaná dlouhodobě neplnila podmínky schváleného oddlužení. V insolvenčním rejstříku je uvedena adresa bydliště žalované [ulice a číslo], [obec], což je sídlo Magistrátu města Havířova, a korespondenční adresa [adresa]. 5. Z prohlášení o splnění informační povinnosti, předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2017, oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem a dodejkou, a dále z karty klienta a dokladu o vyplacení soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 470 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 108,89 % ročně. První splátka byla splatná 12. 1. 2018, poslední splátka pak 12. 12. 2021. Oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem bylo žalované doručeno dne 10. 1. 2018. [příjmení] 22 000 Kč byla žalované vyplacena dne 21. 12. 2017. Žalovaná uhradila pouze první splátku ve výši 1 470 Kč dne 12. 1. 2018. V průběhu roku 2019 až 2022 uhradila insolvenční správkyně na splátkách úvěru dalších 5 397,46 Kč. 6. Z výzev ze dne 15. 3. 2018 a 12. 4. 2018 a z oznámení ze dne 18. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 2., 3. a 4. splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Doklady o odeslání těchto listin nebyly předloženy. 7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalované byla dne 18. 4. 2023 odeslána na adresu [adresa žalované] [číslo] v souhrnné výši 22 271 Kč. 8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a týkajících se výše sjednané úrokové sazby soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 108,89 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši po 1 470 Kč počínaje 12. 1. 2018 a konče 21. 12. 2021. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaná pracovala jako uklízečka s příjmem kolem 18 000 Kč měsíčně při plně odpracovaném měsíci. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2021, tedy dobu kratší, než měla žalovaná dle smlouvy úvěr splácet. Žalovaná měla v péči dvě nezletilé děti, na něž otec platil výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně. Byla zatížena splátkami ve výši 2 700 Kč měsíčně. Skutečné výdaje na bydlení a vydávané na živobytí žalobkyně nezkoumala, vycházela z částky životního minima. Výše nákladů na bydlení rovněž nebyla doložena. Od roku 2018 byla žalovaná v insolvenci, vzhledem k tomu, že neplnila podmínky oddlužení, bylo oddlužení v lednu 2023 zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Z uvedených zjištění má soud za prokázáno, že žalobkyně porušila pravidla zodpovědného úvěrování, kdy žalovanou vyhodnotila jako schopnou úvěr splácet. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalované 22 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila žalobkyni pouze 6 867,46 Kč. Žalobkyně má proto v souladu s posledně citovaným zákonným ustanovením právo na vrácení rozdílu ve výši 15 132,54 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný na základě doručení žaloby dne 9. 6. 2023, neboť předžalobní výzva byla zaslána na bývalou adresu bydliště žalované, ačkoli z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku vyplývala aktuální korespondenční adresa žalované. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku tak žalobkyni náleží z částky 15 132,54 Kč úrok z prodlení, který byl přiznán ve výši 8,5 % ročně, jak žalobkyně požadovala a soud byl jejím požadavkem vázán dle ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. Ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.