130 C 150/2023-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 396 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 11. 2019, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit úvěr navýšený o částku 12 888 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a za možnost splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 21. 1. 2021. Žalovaná uhradila celkem 11 492 Kč. Protože úvěr nebyl včas splacen, úročí se dlužná částka úrokem od 22. 1. 2021 úrokem ve výši 15 % ročně. Původní věřitelka zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Vycházela přitom z informací získaných od žalované, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny z pracovní smlouvy. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 9 131,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč a poplatků za služby ve výši 7 264,10 Kč. Dále žalobkyně požadovala úroky a úroky z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne 7. 12. 2023 se bez včasné omluvy nedostavila. 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně v části úroku žalobu dvakrát zpět, o čemž soud rozhodl samostatnými usneseními č. j. [číslo jednací] ze dne 25. 7. 2023 a č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 11. 2023. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou dne 21. 11. 2019. Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly vyplaceny žalované při podpisu smlouvy. Poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč se žalovaná zavázala vrátit původní věřitelce ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. 5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije v nájemním bytě, je rozvedená, pobírá starobní důchod ve výši 11 398 Kč a je na dobu určitou do 31. 7. 2020 zaměstnána v základní škole za mzdu ve výši 27 006 Kč měsíčně. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 8 500 Kč měsíčně a na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 500 Kč měsíčně. Dle záznamu v žádosti byly k ověření finanční situace žalované předloženy pracovní smlouva a důchodový výměr. 6. Z tabulky plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila původní věřitelce v době od listopadu 2019 do února 2021 nepravidelnými splátkami celkem 11 492 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že na základě smlouvy, která byla uzavřena dne 21. 11. 2022 mezi [právnická osoba] a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] postoupena na žalobkyni. 8. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k plnění dluhu v celkové výši 30 990,12 Kč do 12. 4. 2023. Výzva byla odeslána 29. 3. 2023. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 21. 11. 2019. Na základě této smlouvy původní věřitelka vyplatila žalované v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce poskytnuté peníze se sjednanými úroky a poplatky, celkem částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách do 21. 1. 2021. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo současně o spotřebitelské úvěry dle ust. § 2 odst. 1 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně předložila k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalované zápůjčku splácet, pouze žádost o úvěr. Z té je zřejmé, že jediným měsíčním příjmem žalované, který pokryje sjednanou dobu splácení do ledna 2021, byl starobní důchod ve výši 11 398 Kč. Příjem ze zaměstnání měla žalovaná zajištěn na základě pracovní smlouvy pouze do července 2020. Výdaje uvedené v žádosti ve výši 13 000 Kč měsíčně nebyly nijak ověřeny. Žalobkyně v tomto směru nedoplnila důkazní návrhy ani po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou. Současně však bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku v celkové výši 15 000 Kč, z níž žalovaná vrátila pouze 11 492 Kč. Žalovaná je tak v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona povinna vrátit rozdíl v celkové výši 3 508 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 11. 4. 2023, a to na základě předžalobní výzvy odeslané dne 29. 3. 2023. Od 12. 4. 2023 tak náleží žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.