130 C 272/2023-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 727 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 3. 2020. Na jejím základě poskytla původní věřitelka žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit zápůjčku navýšenou o částku 10 477 Kč, představující úroky za sjednanou dobu trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29,55 % ročně ve výši 5 101 Kč, odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč do 1. 3. 2021. Původní věřitelka zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Vycházela přitom z informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty spolu s doklady, podle nichž byly sdělené údaje ověřeny. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dohromady uhradil pouze 1 750 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 12. 2022. Žalovaná částka se skládala z jistiny a úhrad za služby ve výši 18 727 Kč, úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 27. 9. 2023 se bez včasné omluvy nedostavil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovaným dne 2. 3. 2020. Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, tato byla vyplacena žalovanému při podpisu smlouvy. Poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 5 101 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč se žalovaný zavázal vrátit původní věřitelce v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy. 4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, je svobodný, má vyživovací povinnost k jedné osobě a pracuje jako operátor u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem ve výši 18 357 Kč měsíčně. Jde o jediný příjem žalovaného. Další nespecifikovaný příjem domácnosti je uveden ve výši 10 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 5 120 Kč. Dle záznamu v kartě byly k ověření finanční situace žalovaného předloženy dvě výplatní pásky. 5. Z tabulky umoření dluhu soud zjistil, že žalovaný uhradil původní věřitelce v době od června 2020 do června 2021 v nepravidelných splátkách celkem 1 750 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že na základě smlouvy, která byla uzavřena dne 14. 12. 2022 mezi [právnická osoba] a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 13. 1. 2023 a v němž byl žalovaný vyzván, aby dluh ve výši 30 521,48 Kč zaplatil do 10 dnů od doručení výzvy. 7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Výzva byla odeslána dne 10. 3. 2023. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 2. 3. 2020 dle ust. § 2390 občanského zákoníku. Na základě smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému v hotovosti dne 2. 3. 2020 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnuté peníze se sjednanými úroky a poplatky. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně předložila k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, pouze zákaznickou kartu. Z té je zřejmé, že jediným měsíčním příjmem žalovaného byla mzda ve výši 18 357 Kč, přičemž pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení nikterak prokázána. Výdaje v zákaznické kartě byly uvedeny pouze v odhadované výši a nebyly nijak specifikovány ani ověřeny. Žalobkyně v tomto směru nedoplnila důkazní návrhy ani po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou. Současně však bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému částku v celkové výši 10 000 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze 1 750 Kč. Žalovaný je tak v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona vrátit poskytnutou jistinu, v tomto případě rozdíl v celkové výši 8 250 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 28. 1. 2023, a to na základě oznámení o postoupení pohledávky odeslaného dne 13. 1. 2023. Za předpokladu doručení do tří pracovních dnů má soud oznámení za doručené dne 18. 1. 2023, desetidenní lhůta splatnosti tak uplynula 28. 1. 2023 a ode dne následujícího náleží žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. V souladu se žalobou, kterou je soud vázán, byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení z dlužné částky 8 250 Kč ve výši 8,25 % ročně. Ve zbytku byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.